Další díly kroniky:

Kronika

Zájezd Žďárské vrchy 10.6.2026

10.06.2026 , ušlá vzdálenost: 30 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 53 osob.
Trasa:
Na polovinu měsíce června letošního roku od 10.-12.6. 2026 naplánovala dnešní vedoucí Jaruška Matějů opět třídenní zájezd do Žďárských vrchů, obce Kuklík, penzionu Kukla. Ve středu ráno 10.června v 6:30 hodin se nás sešlo v Humpolci u pošty 53 turistů. Nastoupili jsme do autobusu a vydali se na cestu směrem do Žďárských vrchů. Předpověď počasí sice nebyla moc slibná. Mělo se ochladit, trochu i zapršet, tak jsme doufali, že to snad nějak zvládneme. Naší první zastávkou mezi osmou až devátou hodinou byla rozhledna Karasín, vysoká 28 metrů. Rozhledna byla otevřena v roce 2002 a je celosezónně přístupná. Dole je příjemné posezení s občerstvením. Kdo se chtěl podívat až nahoru, musel zdolat 128 schodů. Ale stálo to za to, jsou odtud krásné výhledy po okolí. Po chvíli jsme přešli po ČTZ Via Czechia - centrální k Vítochovskému kostelíku v obci Vítochov. Jedná se o zachovalý kostel sv. Michaela, postavený v raně gotickém slohu s románskými prvky. Stavba je obehnána kamennou zdí a byla vybudovaná v polovině 13.století. Odtud jsme se vydali pěšky cca 4 km do obce Písečné, kde na nás čekal autobus. Cestou nás zastihla menší dešťová přeháňka. Vyjeli jsme do Bystřice nad Pernštejnem, kde byl objednán v restauraci Club výborný oběd. Odtud nás autobus odvezl k hradu Pernštejn, nedaleko obce Nedvědice, kde jsme měli objednanou na 14:00 hodin komentovanou prohlídku, při které jsme našlapali ještě 63 schodů. Gotický hrad Pernštejn pochází z poloviny 13.století a je jedním z nejvýznamnějších moravských hradů, je postaven na skále a ve své době byl nedobytný. Stavba raně gotického šlechtického hradu pánů z Pernštejna byla do 16.století několikrát pozdně goticky přebudována a rozšířena na reprezentativní sídlo a i tak neztratila svou obranyschopnost. Hrad je památkově chráněn, v roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou a je majetkem České republiky. Po prohlídce hradu jsme sešli asi 1 km pěšky do obce Nedvědice, kde na nás čekal autobus a odjeli jsme do obce Kuklík k penzionu Kukla. Zde polovina turistů vystoupila a šla se ubytovat na další dva dny. Ostatní turisté se vrátili autobusem zpět do Humpolce. Tento den jsme ušli 12 km. Ve čtvrtek 11.června po snídani jsme se vydali pěšky asi 1 km na autobusovou zastávku v Kuklíku a zde jsme si v čekárně přečetli velice zajímavý článek od neznámého (zřejmě domorodého) autora. Ten zde píše, že jeho děda vždycky říkal, že bydlejí v "Opičích horách." A proč zrovna v Opičích? Protože toto místo prý není nejnavštěvovanější, je např. mimo vyhledávanou turistickou lokalitu. Dalo by se říci v zapadákově, či tam, kde lišky dávají dobrou noc atd....Podle pisatele to však není ani trochu hanlivé označení, spíš naopak. Vždyť je tu tak krásně!! Musí se však počítat i s tím, že ani počasí, které předpoví meteorologové, tu prostě neplatí. Pisatel nás tímto vítá v "Opičích horách" a zve nás na procházku jejich krajem. Tak jsme v 10:21 hodin nasedli v Kuklíku do autobusu a odjeli do Svratky. To je městečko na pomezí Čech a Moravy, jehož hranici tvoří protékající řeka Svratka. Odtud už pěšky kolem nádherného golfového hřiště a tabulí s krásnými obrazy krajin malířů Františka Kavána a Josefa Jambora lesní cestou k zámečku Karlštejn. Jedná se původně o lovecký zámeček, postavený v letech 1770-75 ve stylu pozdního baroka. Má tři křídla. Je také označován jako rokokový. Od roku 1958 je kulturní památkou. Je vybudován v nadmořské výšce 780 m.n.m. v přírodní oblasti Žďárských vrchů. Jedná se o nejvýše položený zámek v Česku. A tady u Karlštejna nás zastihl prudký déšť, takže přišli na řadu deštníky a pláštěnky. Ale pokračovali jsme dál lesními cestami. Došli jsme do lesa ke skále Zkamenělý zámek a skalnímu útvaru Hradiště. Déšť se chvílemi střídal se sluníčkem, bylo teplo, nefoukal vítr a my jsme se rozhodli, že dojdeme do cíle dnešní trasy, t.j. Podlesí. Cesta nás vedla už mezi loukami kolem hezkých chaloupek a po nové lávce přes řeku Svratku. Pokračovali jsme pěšinou v trávě a po chvíli už přestalo pršet a objevilo se sluníčko. To už jsme byli nedaleko hotelu Podlesí. V hotelu jsme si dali kávu, zběžně si prohlédli Podlesíčko (pohádkovou vesničku) a v 16:27 nám jel autobus zpět do Kuklíku. Tento den jsme ušli 14 km. V pátek 12.6. už jsme se ráno připravovali na odjezd. Sbalili jsme tašky a naložili je manželům Jitce a Vlastíkovi Randovým do auta. Ti nám je ochotně vzali do Humpolce. My jsme byli rádi a manželům Randovým moc a moc děkujeme. Hodně nám pomohli. Dnešní trasa už byla krátká kvůli odjezdu. V 10:21 hod. jsme opět nasedli v Kuklíku na autobus směr Sněžné a vystoupili na zastávce Blatiny. Odtud jsme se vydali pěšky už hezkým počasím, krásnou krajinou jen 4 km zpět do Sněžného. Pokračovali jsme travnatou cestou a při pohledu zpět do dálky byly vidět skály Dráteničky a Malinská skála. To už jsme byli téměř ve Sněžném, kde jsme ještě navštívili soukromou Japonskou zahradu s mnoha Bonsaji a jinými krásnými keři a rostlinami. A pak už nás čekala jen pomyslná třešnička na dortu v podobě návštěvy příjemné cukrárny na náměstí ve Sněžném. Zde jsme si moc pochutnali na výborných zákuscích a kávě. Po půl druhé nám odjížděl autobus ze Sněžného do Nového Města na Moravě, odtud hned vlak do Žďáru nad Sázavou, odtud autobus do Jihlavy a za 15 minut z Jihlavy autobus do Humpolce. Asi kolem půl páté jsme byli doma.
Co k tomu dodat? Prožili jsme bezvadné 3 dny v krásné přírodě a i když nám tentokrát počasí občas nepřálo, vůbec nám to nevadilo a zájezd se nám moc líbil. Děkujeme Jarušce za opět hezké trasy a za perfektní organizaci celého výletu. Všechny spoje jsme stihli, všude jsme se vešli a za to děkujeme Jarušce a Zorce. Tak brzy opět na viděnou! Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 208 km, účast 692 osob. ZÁJEZD BYL FINANČNĚ PODPOŘEN Z DOTACE MĚSTA HUMPOLEC.

Z Humpolce do Malého Budíkova

04.06.2026 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Pepa Sýkora
účast 26 osob.
Trasa:
První čtvrtek měsíc června nám přinesl pěkné, slunečné počasí a moc hezkou vycházku. U prodejny COOP na Stromovce se nás sešlo 24 turistů. I když den předtím, ve středu, celý den pršelo, dnes se obloha vyjasnila a od rána svítilo sluníčko. V 8:00 hodin nás dnešní vedoucí Pepa Sýkora seznámil s trasou a vydali jsme se na cestu kolem PENNY marketu a stále rovně Lužickou ulicí až k odbočce k rybníku Hadina. Zde jsme si udělali krátkou přestávku na doplnění pitného režimu a pokračovali jsme dál přes osadu Hadina do Budíkova. Hned na kraji Budíkova jsme u prvního domu obdivovali krásnou zahradu, skalky, rostliny a různé stavby. Však nás přišla přivítat i paní majitelka a podala nám informace o rostlinách i kamenných a dřevěných stavbách. Prošli jsme celý Budíkov a na kopci jsme se vydali doleva na polní cestu, kolem nového rybníka u Malého Budíkova. Zde nás čekali ještě dva naši kamarádi Jana Sýkorová a Milan Šíma, který za námi přijel na elektrokole. A tak nás bylo celkem 26.Tam už nám zbýval jen kousek k zahradě chalupy u Málků, kam nás pozvali Pavel a kamarádka Maruška Nápravníková. A bylo to překvapení! Pěkné posezení, kam jsme došli, se jmenuje SLEPIČÁRNA, s příhodným znakem uprostřed nápisu. Čekalo nás též pohoštění, chlebíčky a výborné řezy, káva. Oheň na opékání špekáčků už plápolal. A tak jsme se usadili, vybalili špekáčky a opékali. Maruška zde s námi oslavila dopředu své narozeniny. Povídalo se, nálada byla veselá a tak čas utíkal. Někteří turisté se vydali na cestu do Kejžlice k autobusu, někteří zůstali ještě na místě posedět, popovídat a vydali se potom na cestu k zastávce do Malého Budíkova. Odtud jsme odjeli autobusem ve 12:57 hodin do Humpolce.
Byla to moc hezká vycházka, za kterou děkujeme Pepovi Sýkorovi a velký dík patří Pavlovi a Marušce za příjemně prožité dopoledne, zajímavé prostředí, výborné pohoštění a vůbec za všechno. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 178 km, účast 639 osob.

Údolím řeky Doubravy

28.05.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Marie Dvořáková
účast 19 osob.
Trasa:
Na poslední čtvrtek měsíce května nám naše kamarádka Maruška Dvořáková naplánovala vycházku do Bílku, nazvanou Údolím řeky Doubravy. Na tuto vycházku jsme se docela těšili, protože v této destinaci jsme nebyli již několik let a někteří turisté zde nebyli ještě nikdy. Počasí bylo krásné, letní, lehký vítr ochlazoval vzduch, takže nebylo vůbec horko a šlo se v pohodě. Ráno se nás na vlakovém nádraží v Humpolci sešlo 16 turistů. Svezení vlakem po delší době bylo příjemné. Cestou přistoupily ještě tři turistky a tak nás do Havlíčkova Brodu dojelo 19. Zde jsme měli 15 minut na přestup do dalšího vlaku směr Bílek (v 8:10 hodin) a kolem deváté jsme se vydali na trasu do údolí Doubravy. Před vstupem do údolí jsme ještě pogratulovali Marušce Dvořákové k narozeninám. Na cestě do údolí nás přivítal velký, krásný most přes řeku, pod kterým jsme prošli a pokračovali dál travnatou a kamenitou pěšinou. Všude kolem byla spousta suchých, popadaných a pořezaných stromů, kterým jsme se museli vyhýbat. Mnoho stromů leželo i v řečišti, ve kterém teklo hodně málo vody, na čemž se podepsalo i letošní velmi suché a teplé jaro. Pěšiny byly docela schůdné. Místa, která byla pro pěší pochod náročnější, byla bezpečně zajištěna řetězy, zábradlím, lávkami a žebříky. Jelikož bylo sucho, kameny ani kořeny neklouzaly a překážky jsme tudíž zvládali docela v pohodě. Při pohledu na to velké množství suchých a poražených ohromných stromů, nám bylo docela teskno. Kolik zkázy dokáže způsobit kůrovec a sucho!! Asi po hodině chůze jsme si udělali krátkou přestávku na svačinu a doplnění pitného režimu. Pokračovali jsme dál po ČTZ kolem malého vodopádku. Škoda, že takových vodopádků zde, kvůli velkému suchu, není víc. V minulých letech se v kaňonovitém údolí řeky Doubravy objevovala kamenná moře a vodopády s obřími hrnci. V řečišti se pod kameny ukrývali raci. A už jsme se přiblížili ke konečnému směrovníku Pod Sokolohrady, kde je také pamětní deska básníka F.X. Boštíka na skále Zaniklý hrad. Dnes vyhlídka. Jelikož bylo něco kolem jedenácté hodiny, zde jsme se rozhodli k návratu do Bílku, abychom stihli vlak v 11:25 do Havlíčkova Brodu. Po mostě jsme přešli řeku, traverzem po kamenitých schodech jsme se ještě zastavili na vyhlídce a pokračovali už po pohodlné, rovné cestě do 2 km vzdáleného Bílku. Kolem dvanácté hodiny jsme vystoupili z vlaku v Havl. Brodě, došli na autobusové nádraží, odkud nám jel ve 12:15 hodin autobus do Humpolce. Kolem 13:00 hodiny jsme byli doma.
Vycházka údolím řeky Doubravy je krásná a současně i náročná, protože dokonale prověřila naši fyzičku. Jelikož jsme tuto trasu všichni zvládli bez problémů, uznali jsme, že s tou fyzičkou jsme na tom stále ještě dobře. Děkujeme Marušce Dvořákové za tuto krásnou vycházku, za hezké zážitky, veselou náladu a za perfektní organizaci. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 169 km, účast 613 osob.

K Dolnímu mlýnu u Větrného Jeníkova

21.05.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 41 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 21.května 2026 jsme měli naplánovaný výšlap k Dolnímu mlýnu nedaleko Větrného Jeníkova. Počasí bylo pěkné, slunečné a z autobusové zastávky u polikliniky nás odjelo 39 turistů. Někteří nastoupili cestou, někteří až u mlýna a tak nás bylo úctyhodných 41. Zaplnili jsme celý autobus, někteří turisté i stáli. Naším cílem byla zastávka Hájenka v Horách. Zde nás dnešní vedoucí Zdenka Kordovská seznámila s trasou a my se vydali ve dvojstupu po straně silnice opatrně na cestu. Šel nás dlouhý "štrůdl" a okolní cestující v autech se jen divili, kde se tam najednou vzal ten zájezd. Po chvilce chůze jsme odbočili doleva ze silnice na travnatou cestu a už se šlo lépe. Na jednom místě mezi stromy jsem na chvilku zastavili a pogratulovali naší kamarádce Janě Sýkorové k svátku. Dostali jsme výborná linecká kolečka. Pokračovali jsme dál hezkou jarní krajinou, plnou zelených stromů a keřů, až jsme došli k nově upravené chatové oblasti kolem rybníka Trojan. Míjeli jsme Studánku u Víti a pokračovali lesem a částečně loukou, když se před námi objevil starý židovský hřbitov. Ten jsme z časových důvodů míjeli a už jsme přicházeli k mlýnu. S jeho majitelem jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku. Dolní mlýn s muzeem je vodní mlýn, stojící na Jiřínském potoce. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky. V současnosti je jeho vlastníkem umělecký kovář Leopold Habermann s manželkou. Mlýn prošel rekonstrukcí, je stále plně funkční ale mlýnské kolo slouží ke kovářskému umění. Mlýn pochází z 19.století a má č.p. 9. Je zde vyryt letopočet 1887. V mlýně se zachovalo strojní vybavení a asi 3 metry vysoké dřevěné vodní kolo. Majitel pan Habermann nám přiblížil historii mlýna. V roce 2002 zde také byla natáčena pohádka Český Honza. V té době zde ještě ale nebyl zaveden elektrický proud a tak filmařům nezbylo nic jiného, než že si přivezli autobus, ve kterém si museli sami vařit. V současné době se zde občas odbývají i svatby. Rovněž je zde zachovaná i mlýnice. Kolem mlýna i ve dvoře jsou volně k vidění umělecké výrobky majitele pana Habermanna. Po prohlídce mlýna jsme se vydali pěšky do nedalekého Větrného Jeníkova do restaurace na oběd. Někteří turisté odjeli autobusem v 11,00 hodin, většina ale zůstala na dobrý oběd v restauraci a domů se vraceli dalším autobusem ve 12:15 hod.
Tato vycházka byla velmi zajímavá. Jednak bylo hezké počasí a pak, díky Zdence Kordovské, která zajistila prohlídku tohoto starého mlýna, jsme si připadali jako v té pohádce o Českém Honzovi. Moc se nám to líbilo a velký dík patří jak Zdence, tak i panu Habermannovi, který se nám patřičně věnoval. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 163 km, účast 594 osob.

Z Herálce do Věže

14.05.2026 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: Jana Domšová , Jarka Matějů
účast 24 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 14.května 2026 jsme prožili moc hezké dopoledne. Ráno v 8:15 bylo sice trochu chladno, ale i tak se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 18 turistů. Cestou jich přibylo ještě 6 a tak nás bylo celkem 24. Od polikliniky jsme vyjeli směrem přes Rozkoš a Dubí do Herálce, kde jsme vystoupili a pokračovali dál pěšky. Prošli jsme kolem kostela, jehož silueta se krásně zrcadlila v nedalekém rybníku a pokračovali polní, travnatou cestou. Za Herálcem, v otevřené krajině, docela profukoval studený vítr a tak někteří z nás navlékli čelenky nebo kapuce. Míjeli jsme památeční kapličku a pokračovali dál po MTZ. Travnatá cesta byla suchá a tak se po ní šlo dobře. Po chvíli nás dovedla k několika opuštěným dřevěným chatkám a přístřešku, kde jsme si udělali krátkou zastávku, protože náš kamarád turista Jan Chmelíček zrovna dnes oslavoval 80.narozeniny. Pogratulovali jsme mu, zazpívali zdravici a po krátkém pohoštění pokračovali dál až k vesnici Koječín. Zde jsme odbočili po MTZ doleva a opět po travnaté cestě jsme měli na dohled Ulrichův mlýn, dva rybníky a kolem nich nás cesta vedla už k Věži. Po chvíli chůze se na dohled ukázaly první domky Věže a park s mohutnou hrobkou pánů, kteří kdysi vlastnili tuto oblast. Přešli jsme silnici a brzy jsme stanuli u domu kamarádky Jany Domšové, která nás dnes pozvala na posezení k oslavě jejích narozenin. A před domem jsme zažili překvapení, protože tady na nás čekal kamarád Milan Šíma se svým novým elektrickým autíčkem. Všichni společně jsme odešli k Janě domů na krásnou zahradu, kde bylo pro nás připraveno bohaté pohoštění. Kromě Milana Šímy jsme velice rádi uviděli také naši kamarádku, turistku Boženku Bártovou, na kterou jsme se těšili a doufali, že za námi určitě přijde. Potěšilo nás, že jsme se mohli s Boženkou a Milanem opět po dlouhé době zase sejít, popovídat a potěšit se s přáteli. Po gratulacích Janě k narozeninám a zazpívání zdravice jsme dostali buřty, které jsme si na zahradě opekli. Bylo připraveno posezení pod stanem a tak jsme se měli moc dobře. Jana měla připraveny také výborné koláčky a řezy. Poseděli jsme, popovídali, nálada byla veselá a vůbec všechno výborné. Po dvanácté hodině jsme se rozloučili a pomalu se vydali k autobusu ve 12:34 hodin do Humpolce.
Opět jsme prožili výšlap hezkou krajinou a s příjemnými přáteli. Moc děkujeme kamarádce Janě Domšové za tak bohaté a přátelské pohoštění v příjemném a hezkém prostředí. Oběma oslavencům, Janovi a Janě, ještě jednou moc gratulujeme k významnému výročí a přejeme pevné zdraví do dalších let. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 157 km, účast 553 osob.

Zájezd do Brna

08.05.2026 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 35 osob.
Trasa:
Druhý zájezd v letošním roce se uskutečnil dne 8.května 2026 do Brna. Ráno v 7:00 hodin se nás v Humpolci u pošty sešlo 35 turistů a vyjeli jsme na dálnici. Jelikož byl státní svátek, provoz byl celkem klidný a tak jsme bez problémů dojeli do Brna k vile Stiassni Na Pisárkách, kde jsme měli od 10:00 hodin zajištěnou komentovanou prohlídku. Vila Stiassni je jednou z nejkrásnějších prvorepublikových vil v Brně. Byla postavena na zakázku textilního židovského průmyslníka Alfreda Stiassniho a jeho manželky Hermíny architektem Ernstem Wiesnerem v letech 1927-1929. Zvenčí má charakter čistě funkcionalistické stavby, do interiéru si však rodina prosadila prvorepublikový luxus, ve kterém nechybí reprezentativní salonky s bohatým dřevěným obložením, mramorovými krby, štuky a vybavené historickým nábytkem. Součástí je rozlehlá terasa, zahrada, tenisový kurt a bazén. Devět let po nastěhování musela však židovská rodina uprchnout před nacismem do zámoří, kde doposud potomci rodiny žijí. Do Čech se však již nevrátili. V období po 2. světové válce byla vila využívána jako vila vládní pro významné státní návštěvy, proto zůstala velmi dobře zachovaná. Nocoval zde i prezident Edvard Beneš a kubánský prezident Fidel Castro. Pro návštěvníky byla slavnostně zpřístupněna v roce 2014. Po prohlídce jsme poseděli na kávě a zákusku v kavárně Cafee Ernst, která je součástí vily. Nakonec jsme si udělali společné foto pod nádherným keřem Viskárie, která je považována za fialovou krásku a je dominantou zahrady. Naše návštěva Brna pokračovala odjezdem na Žlutý kopec, kde jsme měli od 13:00 hodin zamluvenou komentovanou prohlídku Vodojemů. V březnu 2024 se veřejnosti otevřel tento park, kde pod travnatou plochou se nachází jedno z mysteriózních podzemí, které vyrazí dech. Jsou to Vodojemy Žlutý kopec. Nejstarší z nich byl vybudován již v roce 1874. Je to zážitek jako z jiného světa dávno zaniklých civilizací. Tak působí na návštěvníky unikátní technická památka, na kterou se málem zapomnělo a která jen o vlásek unikla demolici. Dva cihlové a jeden betonový vodojem sloužily svému účelu až do roku 1997 a v roce 2019 se je podařilo dostat pod památkovou ochranu a postupně zpřístupnit veřejnosti. Na své si zde přijdou návštěvníci při poslechu odborného výkladu i turisté při shlédnutí světelné show. Po prohlídce Vodojemů jsme se vydali pěšky parkem kolem hradu Špilberk na Komenského náměstí, kde stojí Červený kostel. Ten však nebyl otevřen, tak jsme pokračovali procházkou ulicemi Brna. Jelikož bylo krásné, slunečné počasí, kolem půl čtvrté jsme se usadili v jedné venkovní restauraci na pozdější oběd a pokračovali dál kolem katedrály svatého Petra a Pavla, přes náměstí na Zelném trhu, jehož dominantou je krásná barokní kašna Parnas a barokní sloup Nejsvětější Trojice, kolem Staré radnice ke stanovišti tramvaje č.4. Odtud jsme dojeli několik stanic na Náměstí Míru. Zde na nás čekal autobus a my jsme, plni krásných zážitků, v 17:30 odjížděli domů. Cesta byla v pohodě, takže jsme v půl osmé byli doma.
Zájezd se nám všem moc líbil. Děkujeme Zorce Trtíkové za krásný a zajímavý námět tohoto zájezdu, protože většina z nás v těchto úžasných místech dosud nebyla. Děkujeme rovněž panu řidiči Paťhovi za bezpečnou jízdu do Brna i zpět. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 151 km, účast 529 osob. ZÁJEZD JE FINANČNĚ PODPOŘEN Z DOTACE MĚSTA HUMPOLEC.

Stvořidla trochu jinak

30.04.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 21 osob.
Trasa:
Dnes se nás sešlo na autobusové zastávce Kuchařov 21 turistů a vydali jsme se do Světlé nad Sázavou. Zde jsme přestoupili na vlak a přejeli do zastávky Smrčná. I když ráno bylo chladnější, počasí slibovalo krásný slunečný den. Přešli jsme most a pokračovali dál kolem řeky Sázavy směr Stvořidla. Náročnější lesní cestu všichni zvládli dobře a po hodince chůze jsme na Stvořidlech posvačili, odpočinuli a zasmáli se vtipům našeho baviče Pepy. Tady jsme opustili Sázavu a mírnějším tempem jsme pokračovali do prudkého kopce směr Dobrovítova Lhota a tady už jsme si na úpatí Melechova začali užívat opravdové jarní atmosféry. Modrá obloha, nádherně slunečno, rozkvetlé stromy a všechny odstíny svěží jarní zeleně. Otočili jsme se do údolí Sázavy a obdivovali v dálce kapličku u Vilémovic, Vilémovice a Pavlov, tudy jsme se toulali při podzimních vycházkách. Cestu loukami jsme vyměnili za lesní cesty, došli jsme do Trpišovic a odtud polními cestami jsme se vrátili do Smrčné na zastávku vlaku. Mnozí z nás se divili, jak členitá je krajina poměrně nedaleko od Humpolce. Ve Smrčné jsme si u kiosku pochutnali na kávičce, pivečku a zmrzlině.
I když jsme cestou domů autobusem z Ledče nad Sázavou zažili malou nehodu (autobus si s protijedoucím autobusem rozbil zrcátko), den jsme si díky krásnému jarnímu počasí a přírodě opravdu užili. Autor článku: Jarka Matějů, foto: Kamil Lejtnar. Od začátku roku ušlých 146 km, účast 494 osob.

Z Květinova do Okrouhlice

23.04.2026 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: Marie Koutová
účast 22 osob.
Trasa:
Za vycházejícího sluníčka se nás sešlo u polikliniky 22 turistů a v 8:18 hod. jsme odjeli do zastávky Květinov. Odtud jsme došli k rybníku Abrahám, kde jsme pogratulovali dvěma turistkám Marii a Marcele k narozeninám a k svátku. Po malém pohoštění jsme pokračovali do Bezděkova a odtud do vesnice Vadín. Slunce sice svítilo ale rozfoukal se silný vítr. Cestou jsme objevili u silnice spoustu borůvčí, což je v současné době docela vzácnost. Z Vadína do Okrouhlice je nová stezka, která je vyzdobena různými dětskými motivy z pohádek. V Okrouhlici jsme se zastavili u staré školy, značené jako rodiště Jana Zrzavého. Je zde venkovní expozice jeho života. Odtud do vyhlášené Okrouhlické hospody jsme šli na oběd a ve 12:31 odjíždíme autobusem do Havlíčkova Brodu.
Z Havlíčkova Brodu ve 13:15 pak autobusem do Humpolce. Autor článku: Marie Koutová. foto: Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 136 km, účast 473 osob.