TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Z Humpolce do Leštiny

14.03.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: M.Koutová
účast 28 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 14. března jsme si naplánovali výšlap do Leštiny, spojený s příjemnou povinností pogratulovat našim dvěma kamarádům Jiřímu Kvášovi a Karlovi Jírovi k polokulatým 75.narozeninám. Ráno bylo slunečné počasí a tak se nás sešlo v 8,00 hodin u pošty 17 turistů. Pomalu jsme se odebrali k Hornímu náměstí, dále Hradskou ulicí k židovskému hřbitovu a na Rozkoš.Šlo se pěkně. V lese to nefoukalo a my jsme se zanedlouho ocitli u tří jezírek. Hladina největšího jezírka byla ještě z části pokrytá tenkým ledovým škraloupem.Je to romantické místo a tak jsme si tam udělali společnou fotku u dřevěného zábradlí. Dál jsme pokračovali kolem lesa po poli,kde bylo trochu bláta, ale nám to nevadilo. Brzy jsme se dostali na pevnou lesní cestu a pokračovali lesem dál k silnici na Leštinu. Zde na nás čekal s autem Milan Šíma, který měl následující den, v pátek, také narozeniny a tak jsme mu pogratulovali. Milan nám připravil pohoštění v podobě výborných vaflí, které vlastnoručně ozdobil džemem a šlehačkou. Zdobení se odehrálo v kufru auta doslova v polních podmínkách a pro nás to bylo příjemné překvapení. Pokračovali jsme dál už po silnici k Leštině. Asi po desáté hodině jsme byli na místě v příjemně vyhřáté restauraci, kde na nás čekalo dalších 10 kamarádů a tak se nás sešlo celkem 28.Na stolech bylo množství všelijakých dobrot, na které se sbíhaly sliny. Turisté se postavili do dlouhé fronty, pogratulovali Jirkovi a Karlovi k narozeninám a předali jim dárky. Následovalo pohoštění a veselou náladu jsme znásobili zazpíváním několika písniček. Někteří turisté se potom odebrali zpět pěšky do Humpolce a ostatní šli do Skály na autobus ve 12,27 hodin.
Tak jsme dnes oslavili celkem troje narozeniny. Všem třem oslavencům, Jirkovi, Karlovi a Milanovi přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, veselou mysl a dobré boty na mnoho dalších výšlapů. Na zdravíčko, přátelé!!!


Ze Sedlice do Želiva

07.03.2019 , ušlá vzdálenost: 6 km,
vedl: F.Dohnal
účast 27 osob.
Trasa:
První březnový čtvrtek jsme se vypravili na plánovanou vycházku do Želivi. Asi počasí jsme měli naplánované , celou dobu krásně svítilo sluníčko a také už hřálo. Z autobusové zastávky Humpolec - Poliklinika jsme odjeli v 10.02 hodin do Sedlice. Odtud jsme pokračovali pěšky po známé trase pěkně z kopečka k Hydroelektrárně u Pihávků.Po sněhu nebylo již ani památky, Želivka má dost vody, elektrárna pracovala na plný provoz, tak jak to v předjaří bývá. Voda v řece osvícená sluncem se krásné třpytila, divoké kachny radostně plavaly po hladině nebo poletovaly nad vodou. Jehnědy rozkvetlé, zelené mechy v lese nad cestou, prostě nádhera. Tuto část Vysočiny mnozí turisté právem nazývají Česká Kanada. Šlo se krásně, ptáčkové nám zpívali na cestu a dovedli nás až ke skále, kde v zimě jsou krásné ledopády, ale bohužel led se již roztál, tak jsme si to pouze představili a pokračovali k hrázi Malé přehrady. Hladina vody se leskla ve slunci a my příjemně naladěni jsme udělali malou zastávku, abychom popřáli Miládce Farkašové k narozenináma též Marcele Rázkové,která nám oznámila radostnou novinu o narození pravnoučka. V dobré náladě pokračovali do Želivi, kde jsme měli na Kocandě zamluvené občerstvení. Do odjezdu autobusu času moc nebylo, ale vše se zvládlo díky ochotnému personálu v restauraci. Po krátkém a příjemném odpočinku jsme došli k autobusové zastávce Želiv - klášter a ve 12.57 hodin odjeli domů.


Z Dolního Města přes Bystrou do Kejžlice

28.02.2019 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: F.Dohnal
účast 24 osob.
Trasa:
Je poslední čtvrtek v měsíci únoru, konec Masopustu a my jsme se vypravili na výšlap směrem na Dolní Město. Počasí bylo už od rána krásné, slunečné, téměř jarní a vůbec nepřipomínalo jeden z nejstudenějších měsíců v roce. Z autobusové zastávky Kuchařov jsme odjeli v 7,20 hodin do Dolního Města a bylo nás celkem 24 turistů. Samozřejmě jsme si vzpomněli na pana Valentu, který na nás vždycky čekal a šel nás vyprovodit. U autobusové zastávky v Dolním Městě se 9 turistů rozhodlo jít rychleji napřed a z časových důvodů jet domů z Kejžlice již v 9,43 hodin. Zbylých 15 turistů jsme se vydali pomalu na cestu ke Křepinám. Sluníčko svítilo a my jsme cestou pozorovali vzdálenou siluetu hradu Lipnice, která nás celou cestu provázela. Kolem silnice na keřích svítily proti modré obloze krásně žluté jehnědy a pomalu začínaly pučet kočičky. V obci Křepiny nás nejprve přivítala rodinka dřevěných zajíců. Prohlédli jsme si zrekonstruovaný dům jedné bývalé televizní hlasatelky, moderní stavbu kostelíka a pokračovali jsme dál po silnici zalité sluncem k vesničce Bystrá. Tady jsme si udělali malou přestávku na svačinu a společně se vyfotili u čtyř kaskádovitě postavených rybníčků. Při cestě z vesnice u jednoho domu seděla na plotě poštolka. Vypadala úplně jako živá a tak se Marie Koutová s klacíkem v ruce šla přesvědčit, zda je to pravda. A zjistila, že poštolka je plastová. Pomalu jsme pokračovali dál směrem k Řečici. Tam jsme si šli prohlédnout hřbitov a ochotný pan starosta nám dokonce odemkl kostel sv. Jiří. Tak jsme si ho mohli prohlédnout i zevnitř. Prošli jsme Řečicí a po chvilce chůze už se nám začínaly ukazovat první chalupy Kejžlice. Po levé ruce nás stále provázela hrdá silueta hradu Lipnice, ukazující se nám ze všech stran. Je to krásná scenérie. Do Kejžlice k naší oblíbené hospůdce jsme dorazili kolem jedenácté hodiny. Stoly už pro nás byly rezervovány a nám nezbývalo nic jiného, než si objednat pivo a výborný oběd. Moc hezky se nám tam sedělo a na obědě si všichni pochutnali. Asi za hodinu se několik turistů vydalo pěšky do Budíkova a někdo zůstal v Malém Budíkově. Poslední únorový výšlap jsme zakončili pozdravem od prvních poslů jara - sněženek, které kvetly za plotem jedné zahrady.
Tak jsme se dnes místo mrazivého únorového počasí téměř opalovali. Byla to hezká trasa v zajímavé krajině kolem hradu Lipnice, zalitá prvním jarním sluncem. Moc se nám to líbilo.


Zima v Podmoklanech

21.02.2019 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: H.a O. Staří
účast 43 osob.
Trasa:
Opět,jako každou zimu, tak i letos jsme se rozjeli tentokrát smluvním autobusem do Podmoklan. Nastoupili jsme ráno v 9,00 hodin u pošty a rozjeli se směrem na Chotěboř. Cestou jsme ještě přibrali několik kamarádů a tak nás bylo celkem 43. Počasí bylo zpočátku hezké, slunečné a tak jsme měli radost, že nám výšlap opět vyjde. Cesta rychle ubíhala a tak jsme v 10,00 hodin zastavili u hasičské klubovny v Podmoklanech. Jelikož jsme si sebou vezli občerstvení, v klubovně jsme všechno vyložili, seřadili se do dvojstupů (to abychom se mohli dobře zpočítat) a vydali se na menší tůru kolem Podmoklan.Doprovázel nás náš kamarád Miloš Ptáčník, který je příbuzným Oldy Starého. A jelikož v Podmoklanech bydlí a perfektně to tam zná, dělal nám průvodce. Vyprávěl o Železných horách, jak to tam bývalo, provedl nás vlastně přírodní rezervací Mokřadlo kolem potoka Cerhovky.Zde je vlastně podmáčené celé území.Na kosených loukách roste mnoho vzácných rostlin a žije mnoho ptáků. Víte, že vodní plocha zde existuje díky místním myslivcům, kteří opravili hráz, která se protrhla? A pan Miloš, který má obrovské znalosti o svém rodném kraji a okolí Podmoklan, se také stará o jeden z rybníků, kolem kterého jsme šli. Pokračovali jsme dál po blátivé cestě kolem ruiny Nového Mlýna k samotě, kde je lípa několik set let stará.Prohlédli jsme si jediné dvě chatky, které v této oblasti jsou. Po zasněžené louce a po cestě kolem rybníků jsme došli do Branišova, osady, ležící asi 1 km od Podmoklan. Je to takový kouzelný,zapomenutý kousek přírody, kde v roce 2001 tam žil dokonce jen jeden člověk a roce 2009 tam bylo evidováno 5 adres.Tak to všechno nám Miloš řekl a už jsme se blížili do klubovny v hasičské zbrojnici.Však se přiblížilo poledne a nám už se ozývaly žaludky. V klubovně bylo hezky teplo a občerstvení připraveno na stolech. V kuchyňce se vařila voda na kafe, čaj a také voněl horký svařáček. Posedali jsme si ke stolům a pustili se do jídla, které nám připravily kamarádky Helenka Stará, Maruška Jírová a jedna místní pani.V klubovně bylo útulno, povídalo se a tak jsme poseděli do 14,00 hodin. Potom jsme se rozloučili, nasedli do autobusu a vydali se na zpáteční cestu.Ještě jsme ale zajeli do vesnice Sobíňov, kde jsou krásné malované chaloupky jako z pohádky od malíře Petra Meda z Prahy. Ty jsme si prohlédli a vydali se na cestu domů.Počasí se trochu zhoršilo, začalo pršet, ale v autobuse nám to nevadilo.Když jsme přijeli po třetí hodině do Humpolce, už bylo po dešti.
A tak jsme opět rádi navštívili rodiště Oldy Starého, protože tam máme výborné kamarády manžele Málkovi, Miloše Ptáčníka a další příjemné lidi.Moc děkujeme Milošovi za to, že se nám celé dopoledne věnoval a všechno nám vysvětlil. Veliký dík patří Helence a Oldovi Starým, kteří sami den před výletem doma připravili a zabalili všechny tácky s občerstvením. Bylo to všechno moc hezké, přátelské a srdečné a vůbec nám nevadilo, že jsme měli boty i nohavice od bláta. Posíláme pozdravy všem do Podmoklan!


Relax ve Vodním ráji v Jihlavě

14.02.2019 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: M.Šíma
účast 22 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 14.února jsme si naplánovali akci, kterou jsme ještě nikdy nerealizovali, a sice relax ve Vodním ráji v Jihlavě. Nejprve jsme měli obavy, zda tato akce bude mít u turistů kladný ohlas. Abychom totiž získali skupinovou slevu 150,- korun na vstupném, muselo nás být alespoň 10. Nakonec se nás sešlo na autobusové zastávce u polikliniky 19 turistů, cestou přistoupili ještě další tři a tak nás bylo celkem 22. V 10,00 hodin jsme nastoupili do autobusu, dojeli do Jihlavy na autobusové nádraží a pomalu jsme se vydali na cestu kolem řeky Jihlavy do Vodního ráje. Koupali jsme se dvě hodiny. Plaváním jsme si protáhli svaly, nechali jsme si probublat ramena a záda v teplé vířivce, prokrvit nohy v teplé a ledové vodě a nechali se unášet divokou řekou, z které nebylo návratu.Proud v této řece nám připomněl starý film "Řeka do nenávratna", kde ovšem místo nás hrála hlavní roli Marilyn Monroe. Vstoupili jsme i do venkovního bazénu, kde nás prudký proud vody unášel pod modrou oblohou prosvícenou sluníčkem. Byla to paráda. Někteří turisté okusili i tobogán a navštívili saunu nebo páru. Po dvou hodinách relaxace, asi ve 12,50 hodin, jsme Vodní ráj opustili a spěchali na autobusové nádraží, kde jsme nastoupili do autobusu a ve 13,40 hodin odjeli do Humpolce.
Tato akce se nám moc líbila. Všichni jsme blahořečili panu Šímovi za tento vynikající nápad a jelikož akce měla velký úspěch, slíbili jsme si, že ji někdy na podzim opět zopakujeme.Tak na shledanou, divoká řeko!


Přes Hněvkovice do Jiřic

07.02.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: V.Kašpar
účast 23 osob.
Trasa:
První únorový výšlap se nám opět líbil. Počasí bylo moc pěkné. Teploměr ukazoval asi -4°C pod nulou, sluníčko se začalo ukazovat a tak jsme se těšili na pěknou procházku. U pošty se nás v 9,00 hodin sešlo 23 turistů, vedoucí Václav Kašpar nás seznámil s trasou a vyrazili jsme na cestu směrem k vlakovému nádraží. Nad kolejemi jsme uhnuli doprava na zkratku, kde byla vyšlapaná pěšina a brzy jsme stanuli na kopci, odkud byly krásné výhledy na město. A nejen na město. Celá okolní krajina byla pokryta bílou,sněhovou pokrývkou, kterou občas narušily koleje od traktorů. Pomalu jsme přešli most nad dálnicí a hned za ním odbočili doprava na polní pěšinu podél dálnice. Šli jsme sice sněhem, ale ten byl dost zmrzlý a tak to šlo dobře. Dostali jsme se husím pochodem na úzkou pěšinu nad dálnicí mezi břízky, odkud byl hezký pohled na město, až k hradu Orlík.A zde nás překvapila nečekaná překážka. Přes cestu bylo vyvráceno několik břízek a nedalo se projít jinak, než podlézt po čtyřech. A tak Milan Šíma držel větve a my ostatní jsme si zopakovali miminkovské období, kdy jsme ještě neuměli chodit a podlézali po čtyřech ty břízky. Pánové si zase připomněli vojenská léta a plížení vpřed. Samozřejmě jsme se u toho dostatečně nasmáli a všichni jsme podlezli bez problémů. Brzy po tomto zážitku jsme na chvilku zastavili na Trucbabě a pogratulovali k svátku našim kamarádům Jiřce a Mojmírovi. Pokračovali jsme dál lesní cestou a dívali se, jak je tam všude les vykácený a jsou zasazeny nové, malé stromky. Z lesní cesty za Trucbabou jsou pěkné výhledy k Jiřicům. Dívali jsme se, jaké množství dřeva je tam připraveno k odvozu. Postupovali jsme švestkovou alejí a za chvíli jsme byli u prvních domků v Jiřicích. Obloha byla hezky modrá, sluníčko svítilo na okolní stromy, jejichž omrzlé větve byly jako skleněné a ve slunci se třpytily jako křišťál. Škoda, že na fotkách je ta krása málo vidět. Brzy jsme došli do restaurace Sedlácký dvůr. Někteří turisté šli hned zpět do Humpolce a většina z nás si dala v restauraci oběd. Chvilku jsme poseděli a vydali se zpět přes Trucbabu domů.
Zase to byla moc příjemná procházka v pěkném, zimním počasí, hezká trasa, svěží vzduch, sluníčko, křišťálové větve stromů. Co si přát víc?


Autobusový zájezd do Prahy

31.01.2019 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: M.Šíma, A.Lejtnarová
účast 59 osob.
Trasa:
Na poslední lednový čtvrtek, t.j. 31. ledna, jsme si naplánovali návštěvu Národního muzea v Praze. Ráno v 8,00 hodin přijel k poště smluvní autobus, malý mikrobus, několik turistů ještě použilo vlastní auto a tak nás do Prahy jelo celkem 59. Počasí bylo pěkné, dálnice v pohodě a tak se nám asi po hodině a půl ukázalo panorama Prahy. Vystoupili jsme u Hlavního nádraží. Národní muzeum se otevíralo od 10,00 hodin a tak jsme nikde dlouho nečekali. Národní muzeum již 200 let uchovává dědictví minulosti i současnosti pro budoucí generace.Za 200 let Národní muzeum zažilo čtyři císaře a jedenáct prezidentů. Během těchto let se několikrát přestěhovalo. Své hlavní sídlo našlo v roce 1891 v novorenesanční stavbě tvořící dominantu Václavského náměstí. Historická budova se veřejnosti uzavřela v červenci 2011 na dlouhých 7 let, aby prošla náročnou rekonstrukcí. K 200.výročí založení Národního muzea a k 100.výročí Československa je od 28.10.2018 budova pouze částečně zpřístupněna veřejnosti. Po zakoupení společné vstupenky jsme s úctou a zatajeným dechem vstoupili po vyřezávaném schodišti do nádherného foyeru, vyzdobeného překrásnými obrazy a sloupy, kterému vévodil nádherně malovaný strop. Bohužel veškeré expozice zatím stále nejsou zpřístupněny veřejnosti a tak jsme si mohli prohlédnout v přízemí pouze výstavu k loňskému století od založení Československa. Česko-slovenská výstava přibližuje úspěchy, kterými stát během své existence procházel. Výstava ukazuje, proč i dnes zůstává Československo v povědomí většiny Čechů a Slováků, proč se na společný stát stále vzpomíná a přetrvává spolupráce a přátelství. Před dvanáctou hodinou jsme se sešli u sochy sv.Václava a kdo měl zájem, šel se podívat Na Příkopy do hračkářství Hamleys do motýlího domu. Představte si opuštěný chrám v deštném pralese, který postupně pohlcuje okolní vegetace. Stromy zarůstají do zdí, liány obepínají bezbranné sochy. V takovém místě poletují stovky nejkrásnějších motýlích druhů. Žádné bariéry mezi hosty a motýly zde nejsou. Vstoupili jsme do motýlího domu Papilonia a poznali jsme úžasný svět exotických motýlů. Uvnitř byla teplota kolem 30°C a vlhko jako v opravdovém deštném pralese. Někteří motýli si sedli i někomu na rameno, podle barvy oblečení.Po prohlídce Papilonia jsme měli volno a tak nás několik šlo na Staroměstské náměstí podívat se na nově opravený a pozlacený orloj. Pomalu jsme se vydali zpět po Václavském náměstí k Hlavnímu nádraží,kde jsme měli v 15,00 hodin sraz na zpáteční cestu. Ještě jsme si stačili prohlédnou vnitřek nově opraveného a zrekonstruovaného Hlavního nádraží, kde je to teď opravdu krásné.V 15.00 hodin jsme nasedli do autobusu a s hezkými zážitky z příjemně prožitého dne jsme odjeli domů. Jenom nás trošku mrzelo, že v Národním muzeu nebylo otevřelo ještě více expozic. Tak snad příště.
V Praze bylo hezky, svítilo sluníčko a tak jsme měli moc pěkný výlet.Viděli jsme nádheru a vznešenost foyeru Národního muzea, krásu exotických motýlů, prošli jsme se deštným pralesem.Děkujeme panu Milanovi Šímovi za perfektní organizaci zájezdu a těšíme se zase brzy na viděnou! Vždyť v Praze je blaze!


Z Kamenice přes Dubí d Skály

24.01.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: V.Kašpar
účast 31 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 24. ledna jsme si naplánovali trošku kratší dopolední výšlap k rybníku Kachlička. Ráno byl trošku mrazík, asi -4°C, ale to nás, skalní turisty, vůbec neodradilo.Naopak.Na vlakovém nádraží v Humpolci se nás v 9,00 hodin sešlo 31 turistů, což byl od začátku roku zatím rekordní počet.Však jsme také zaplnili příjemně vyhřátý vláček do posledního místečka. Vystoupili jsme ve stanici Kamenice. Zde jsme opět pogratulovali Hance Kalendové a Zorce Trtíkové k narozeninám a svátku a vydali se na cestu vesnicí Kamenice směrem k Dubí.Cesta byla trošku kluzká, museli jsme dávat pozor na zledovatělé úseky, ale celkem to šlo dobře. Všude,kam až oko dohlédlo, bylo bílo, bílo. Pravá bílá zima. Po chvilce jsme prošli vesničkou Dubí a pomalu se blížili do Zdislavic. Zde jsme udělali kratičkou pauzu na odpočinek a kolem malé kapličky jsme pokračovali dál. Po levé ruce se nám ukázaly chaloupky z vesničky Splav a napravo několik srnek, bořících se do hlubokého sněhu.My jsme odbočili cestou doprava kolem malého, zamrzlého rybníčku a pokračovali kousek do kopečka. A tady už se nám ukázaly střechy prvních chatek u rybníka Kachlička.Dnešní třetí oslavenkyní byla Věrka Říhová, která měla pro nás také pohoštění. A jelikož paní Eva Fikarová má u Kachličky chatu, nabídla Věrce Říhové zastávku na té chatě.A tak jsme Věrce Říhové pogratulovali k narozeninám a na chviličku se zastavili na chatě u paní Evy. Pokračovali jsme dál. Někteří turisté po cestě a několik jich po pěšině kolem rybníka. Dlouho jsme se nikde nezdržovali, abychom stihli autobus ze Skály v 11,22 hodin. Všichni jsme se pak sešli ve Skále nad kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Objevil se tu i Radek Ulrych s autem a jelikož to některým turistkám hodně klouzalo, svezl je do Humpolce. My ostatní jsme prošli kolem kostela a po schodech dolů k autobusové zastávce.Do odjezdu autobusu nám zbývalo 15 minut času a když přijel, opět jsme ho zaplnili. V poledne jsme byli doma.
Zase se nám výšlap vydařil. Pěkná dopolední procházka bílou zimní krajinou, při které nám hezky vytrávilo. I když to místy dost klouzalo a občas někdo upadl, nikdo si nic nezlomil a tak jsme v pořádku došli k zaslouženému obědu.


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace