TURISTÉ
HUMPOLEC

- spolek pro volný čas a turistiku


Další díly kroniky:

  Spolek      Plán činnosti     Kronika     Plán zájezdů     Fotogalerie     Kontakt     Odkazy  

Kronika

Dvoudenní zájezd do Hruboskalska a podhůří Šluknovských hor

18.05.2019 , ušlá vzdálenost: 15 km,
vedl: M.Šíma
účast 49 osob.
Trasa:
Je polovina května a my jsme absolvovali dvoudenní zájezd do Českého ráje na Hruboskalsko. Několik dnů před zájezdem bylo špatné počasí a tak jsme měli obavy, jak to dopadne. V sobotu ráno jsme nasedli u pošty do smluvního autobusu a vydali se na cestu vstříc Českému ráji. Již cestou se zatažená obloha začínala pomalu projasňovat a tak jsme doufali v pěkné počasí.Asi kolem půl desáté jsme zastavili na parkovišti u Drábských světniček, což byla naše první prohlídková akce.Skalní hrad Drábské světničky pochází ze 13. století a je složen ze skalních bloků s příkrými stěnami spadajícími do stometrové hloubky. Kdysi dávno to bylo pravěké sídliště, před vynálezem těžkých palných zbraní nedobytné. Jsou zde zbytky osmnácti světniček vytesaných do pískovcové skály. Na vyhlídky se vystupuje po železných žebřících a kamenných schodech, ale ty vyhlídky stojí za to. Drábské světničky jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst kraje. Naše další cesta vedla ke známému Kopicovu statku. Je to krásná roubená usedlost z 18. století. U statku je socha svatého Jiří a rokle s řadou pískovcových reliéfů. Skalní galerii vysekal ve skalách bývalý majitel statku Vojtěch Kopic v letech 1940 - 1978. Je zde přes 30 reliéfů z české historie, práce mu trvala téměř 40 let a jako nářadí používal pouze upravený krumpáč, špičák a paličku. Na statku byly natáčeny pohádky Princ Bajaja, Princ a večernice. Pokračovali jsme dál a čekal nás hrad Valdštejn, nejstarší hrad Českého ráje, pocházející z poloviny 13.století. Je to hradní komplex na třech pískovcových skalních blocích v Hruboskalském skalním městě. Mimo pohádky Princ Bajaja se zde natáčela i druhá série Arabely.Z hradu jsou krásné výhledy do Českého ráje v pozadí s Troskami. Hned v sousedství hradu se nachází Hruboskalské skalní město, přírodní rezervace z roku 1998, skalní útvary a jeskyně, naučné stezky a výhledy. Prošli jsme vyhlídkou U lvíčka, Hruboskalskou vyhlídkou a vyhlídkou na Kapelu, která je jedním z nejkrásnějších obrazů Českého ráje. Výhledy byly ještě podtrženy krásným, slunečným počasím. Už bylo odpoledne, my jsme došli k hradu Hrubá Skála,kde na nás čekal autobus a jeli jsme k pozdějšímu obědu do penzionu Žernov. Je to krásný penzion. Po jídle jsme ještě rychle dojeli k rozhledně na nejvyšší vrch Českého ráje Kozákov,do výšky 744 m.n.m., když jsme před tím poprosili paní pokladní, zda by na nás půl hodiny počkala a paní nám ochotně vyhověla.Rozhledna je vysoká 48 metrů.Vyhlídková plošina je ve výšce 24 metry a je zde 124 schodů. Vylézt na rozhlednu Kozákov určitě stojí za to: Jizerské hory, Ještěd, zasněžené Krkonoše, Lužické hory,České středohoří, Bezděz a Český ráj jako na dlani.Všemu dominují nedaleké Trosky.Po této krásné podívané jsme se jeli ubytovat a navečeřet. Po večeři jsme poseděli, popovídali a zazpívali si s Kamilem a harmonikou.Několik turistů odjelo autobusem spát do nedalekého penzionu ve vesnici Tatobity. V neděli po snídani jsme se rozloučili s krásným ubytováním v Žernově a pokračovali jsme směrem na Svojkovské skály.Bylo krásně, sluníčko a teplo.První zastávkou bylo poutní místo nedaleko Svojkova a Nového Boru Modlivý důl.Je to skalní kaple s novogotickým portálem z roku 1836. Jedná se o tajemné místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. A odtud jsme pokračovali dál skalní cestou do kopce, která velice důkladně prověřila naši fyzičku. Cesta vedla ke skalnímu hradu Sloup, ale dala nám dost zabrat. Při cestě jsme se ještě podívali na vyhlídku Slavíček. Asi po necelých třech kilometrech jsme konečně došli k nové rozhledně Na Stráži, vysoké 33 metry, se 150 schody a otevřené v roce 2011. Od rozhledny jsme měli hrad Sloup a Lužické hory jako na dlani.Skalní hrad Sloup pochází ze 13.století a byl později věnován poustevníkům. Jsou zde bývalé poustevny, skalní kostel,kaple a terasy.Byla zde natáčena pohádka S čerty nejsou žerty. Symbolem je postava poustevníka v červeném plášti, stojící u hradeb a hledící do dálky.My jsme si ale z časových důvodů hrad prohlédli pouze z parkoviště a od rozhledny Na Stráži. Pokračovali jsme ještě do Kamenického Šenova na prohlídku Panské skály.Je to národní přírodní památka a jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče.Jsou zde pěti až šestiboké sloupce,některé až 12 metrů dlouhé. Místo je známé z pohádky Pyšná princezna a nazývané je také jako Kamenné varhany. Prohlídku jsme ale museli absolvovat téměř v běhu, protože se ozval pan vedoucí z restaurace, kde jsme měli objednaný oběd, že nebude čekat. Ale i tak jsme byli moc rádi, že jsme se mohli na toto krásné místo podívat. Oběd jsme měli v České lípě v restauraci U Bohouše, kde jsme si pochutnali na řízku a pak už nás čekala poslední akce a sice návštěva státního zámku Zákupy.Je to habsburský renesanční zámek ze 16. století se zařízenými pokoji. Jeho součástí je hradní příkop s medvědem. Je obklopen anglickým parkem a francouzskou zahradou. Tak to byla poslední akce tohoto výletu.Od zámku jsme odjeli v 17,00 hodin a ve 20,00 hodin jsme byli doma.
Byl to opět jeden z nejhezčích zájezdů, které jsme absolvovali. Počasí jako na objednávku, prošli a viděli jsme spoustu krásných a zajímavých objektů a konstatovali jsme, že po fyzické stránce na tom nejsme ještě tak špatně.A za to všechno moc děkujeme Milanovi Šímovi a Oldovi Starému,kteří vymysleli tento zajímavý program. Dík patří také panu řidiči, který nás v pořádku všude dovezl. Moc děkujeme a těšíme se na další výlety.


6.ročník- snad pokvetou lewisie a rododendrony

09.05.2019 , ušlá vzdálenost: 5 km,
vedl:manželé L.a V. Kučírkovi
účast 16 osob.
Trasa:
Letošní 6.ročník - snad pokvetou lewisie a rododendrony byl poznamenán deštivým počasím, které odradilo mnoho turistů od dnešníhon výšlapu. U Polikliniky se nás sešlo pod zataženou deštivou oblohou pouze 9. Pršelo sice mírně, ale vytrvale bez naděje že se obloha rozjasní. Plánovaný pochod cca 10 km po mokrých stezkách i loukách, by nám jistě úplně boty úplně rozmočil a nepřispěl k pohodové turistice. Telefonicky jsme se spojili s Liduškou Kučírkovou s žádostí o zkrácení trasy do Štůle a to vystoupením z autobusu již v Michalovicích. Po odsouhlasení této změny jsme vystoupili v Michalovicích a v čekárně pak počkali na příchod Lidušky Kučírkové, Evy Ulrycové a Jarky Jandáčkové. Tento úkryt v čekárně jsme využili ke gratulaci paní Zorce Trtíkové, k dalšímu životnímu jubileu. Po příchodu Lidušky bylo rozhodnuto, že zkrácená trasa povede z Michalovic pod silničním mostem směrem do Kvasetic a dále ke Štůle. Roztáhly se deštníky a oblékly pláštěnky a tak turistická skupinka, která se nebála vody se dala do pohybu. Pamětnici dřívější silnice, která před lety vedla pod tímto mostem, ani nechtěli věřit jak se toto místo změnilo. Táhlá cesta směrem ke Kvaseticím nás trošku rozehřála. Utvořily se dvojice, které se začaly bavit a tak se zapomělo i na stálý déšť, který nám klepal na deštníky a na stékající vodu , která smáčela batohy, nohavice kalhot a o botách nemluvě.Za chvíli jsme byli v Kvaseticích u zámku, který se nyní opravuje. Se zájmem si zámek prohlížíme, kdysi luxusní sídlo rodiny Schmidtů, pak statek, inseminační stanice, byty, rekreační středisko a pak ruina na zbourání. Podle nového majitele firmy Dvořák, která vlastní tento zámek, zde bude reprezentativní sídlo firmy, která vyrábí svahové sekačky. Zajímavá historie a my přejeme této firmě dobrou prosperitu a dokončení přestavby zámku i obnovu zámeckého parku. Pokračujeme dále po asfaltové silničce směrem na Hurtovu Lhotu. Asi po půl kilometru odbočujeme po vyjeté polní blátivě cestě plné louží do údolí, přecházíme po lávce přes Úsobský potok a za chvíli již vcházíme do zahrádky u chatičky, kde nás vítá manžel Lidušky - Václav. Opět jako v předchozích letech je tu dech beroucí nádhera skalniček, zejména lewisií v arboretu ve stráni a ostatních hezkých keřů a rododendronů v zahrádce. Zasedáme do lovic pod přístřeškem a ochutnáváme výborné řezy a rohlíčky od Lidušky, ani nevím ještě od koho, bereme si suché ponožky a s vděkem přijímáme deky na lavice i na ohřátí. Opékáme špekáčky a popijíme kávu,čaj i pivo dle vlastního výběru. Přivítáme mezi sebou ještě Radka Ulrycha a Jarušku Novotnou.Je nám dobře a jsme rádi, že jsme se na dnešní vandr vydali. V deset hodin již bez deště, vycházíme k autobusu na zastávku do Michalovic a odjíždíme do Humpolce. Když je dobrá parta, tak se zapomene i na nepřijmné počasí, tak zas příště na shledanou. Bylo to hezké, děkujeme Lidšce i Václavovi - Ahoj.


Od hradu Kámen do Pacova

02.05.2019 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:J.Kváš
účast 19 osob.
Trasa:
Je první květnový čtvrtek, měsíc máj a my jsme si naplánovali výlet na hrad Kámen a do Pacova. Počasí bylo pěkné a na autobusovém nádraží v Humpolci se nás sešlo 17 turistů. Odjeli jsme s desetiminutovým zpožděním do Pelhřimova. Zde na autobusovém nádraží nás čekaly dvě kamarádky z Květinova a bylo nás celkem 19 turistů. Přestoupili jsme na autobus do Kámena a asi kolem půl desáté jsme byli na místě. Hrad byl otevřen od 10,00 hodin, ale naštěstí byl volný vstup do zahrady, tak jsme se měli opravdu na co koukat.Hrad Kámen stojí na skále, která je otočena k východu, takže všechny nádherné stromy, rostliny, kosatce, mechy zářící různými barvami byly osvícené sluncem. Byla to nesmírná nádhera, téměř malé Makču Pikču. Měli jsme půl hodiny čas a tak jsme si obešli celý hrad a zámecký park s jezírkem. Moc se nám to všechno líbilo, byli jsme překvapeni, jak je tam krásně. V 10,00 hodin začala prohlídka hradu. Hrad Kámen je původně gotický hrad ze 13.století ve stejnojmenné obci.Stojí na rozsáhlém skalisku, podle kterého nese své jméno. Posledním soukromým majitelem hradu v letech 1916-1948 byl pražský podnikatel s provaznickým zbožím Antonín Fleissing. V roce 1948 byl hrad znárodněn. V současné době je zpřístupněn veřejnosti. Kromě prohlídky vlastního hradu je zde zajímavá expozice historických motocyklů. Paní průvodkyně nás informovala o všech zajímavostech hradu,prohlédli jsme si sklep, chodby s mnoha trofejemi, sál kde je oddací místnost, lovecký salonek s nádhernými bílými kamny, jejichž výška je 3,5 metru a váha 1,5 tuny.Naštěstí pod podlahou kamen je skála, která tu váhu udrží. Následovala ložnice, jídelna a knihovna s klavírem, na který si Kamil zahrál. A následovala expozice motocyklů. Nejvzácnějším exponátem je motocykl Čechie, vyráběný od roku 1925. Čechie byla nejdelší sériově vyráběný motocykl na světě. Prezentovaný třísedadlový cestovní motocykl má délku 2,60 m. Z oken hradu jsou také nádherné výhledy do dalekého okolí. Jako poslední exponát jsme si prohlédli tříkolový "hadrák", který známe z filmu Vrchní, prchni. A také jsme si zkusili se do něho nasoukat. Tím skončila zajímavá prohlídka hradu Kámen. Blížilo se poledne, tak jsme snědli svačinu a vydali se na cestu kolem staveniště nové silnice po ČTZ směrem na Nízkou Lhotu a do Pacova. Bylo krásné slunečné počasí, jenom foukal silný vítr. Pokračovali jsme stále po ČTZ přes louku plnou zlatě rozkvetlých pampelišek. Prošli jsme kolem včelích úlů do lesa a dál cestou k Pacovu. A opět se opakovala situace jako při minulém výšlapu. Kamarád Jirka se zamotal a upadl. Naštěstí vše skončilo jen několika nepříjemnými odřeninami, ale je to důsledek toho, že mnozí z nás si nenosí svačinu ale hlavně ani pití.A to je špatné.Hlavně, že Jirka došel do Pacova. Odtud jsme jeli autobusem ve 14,05 do Pelhřimova na Pražskou a dál autobusem strojíren do Humpolce. Na přestup jsme měli pouze jednu minutu. Klaplo to na fous a kolem půl čtvrté už jsme byli doma.
Na hradě Kámen se nám moc líbilo a děkujeme panu Šímovi a panu Kvášovi za tak hezký výlet. A ještě jedna připomínka, týkající se nás všech! Noste sebou svačinku,(třeba malou), ale hlavně PITÍ !!! Ať nás nepotkávají ty nepříjemné pády z toho, že jsme dehydrovaní a hladoví.Nestojí to za to zkazit si pěkný výlet vlastní nezodpovědností. A nezapomínejte kartičku zdravotní pojišťovny! V případě výjezdu RZS sebe i je ušetříte zbytečných problémů!


Jaro na Stvořidlech

25.04.2019 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: M.Šíma
účast 19 osob.
Trasa:
Je téměř konec dubna, po svátku Jiřího a my jsme se vypravili prožít krásné jarní dopoledne na Stvořidlech. Počasí nám přálo, bylo téměř léto s teplotami až +28°C. Na autobusové zastávce Stromovka se nás sešlo 19 turistů. Naší cílovou zastávkou byly Radostovice. Než jsme se vypravili na trasu, pogratulovali jsme k svátku Jiřímu Kvášovi, pochutnali si na výborné roládě od Milušky a pak jsme vykročili kolem bývalé sklárny Malý Mlýnek.Prošli jsme kolem bývalého skautského tábora Severní Californie a dál lesní cestou. Krajinu jsme nemohli ani poznat. Lesy kolem cesty jsou vykácené a všude hromady klád, čekající na odvoz. Cesta byla místy špatně schůdná, museli jsme překračovat chrastí a spousty nařezaných větví. Ale jelikož jsme skalní turisté, zatím zvládáme každou překážku. Cestou jsme pozorovali spousty rozkvetlých fialových hluchavek a barevně rozkvetlé okrasné keře v zahrádkách ve Františkodole. To už jsme byli blízko řeky Sázavy. Přešli jsme po houpacím mostě k mlýnu Mrzkovice, kde jsme pod dřevěným přístřeškem chvíli poseděli ve stínu a posvačili. Po odpočinku jsme se vydali na další cestu. Podél řeky na veliké louce kvetly tisíce světle fialových řeřich, které jsou prý chráněné. Takové množství krásných květů jsme dlouho neviděli. Brzy jsme přešli most od železniční stanice Smrčná a dál ke Stvořidlům. Sluníčko nás příjemně hřálo, šli jsme jen v tričkách a bylo nám hezky.To už jsme se dostali na břeh řeky Sázavy, která se pyšní spoustou malých peřejí a stovkami malých i velkých balvanů různých tvarů. Šli jsme v chladivém stínu lesa, kolem šumící řeky a snili o tom, jak by bylo krásné si lehnout na nějaký ten placatý kámen, zavřít oči a poslouchat to šumění řeky a po jejím proudu poslat všechny starosti do daleka. Je to kouzelný kousek Vysočiny. Pomalu se blížilo poledne, my jsme prošli kolem Rodrigovy skály a na dohled jsme měli Stvořidla. To je vodáky velice oblíbený, peřejnatý úsek na řece Sázavě, vyhlášený od roku 1956 přírodní rezervací.Protože bylo dost teplo, rádi jsme si sedli ke kiosku a dali si oblíbené chlazené pivko na zahnání žízně. Zjistili jsme, že nám jede vlak do Ledče n.S. ve 12,02 hodin a rozhodli jsme se s ním odjet. Přešli jsme opět houpací most přes řeku, která je nazývána řekou balvanů a peřejí, k vlakové zastávce. Vláčkem jsme dojeli do Ledče n.S. a tam jsme měli asi 20 minut k přejití od vlakového nádraží k autobusovému na Husovo náměstí. Ve 12,40 hodin přijel autobus a my jsme nasedali. Ale stala se jedna nepříjemná věc, kdy se Marii Koutové udělalo špatně asi z horka a tak jsme museli zavolat sanitku, která ji odvezla k vyšetření. Odjeli jsme domů a pro Marii potom dojel někdo z rodiny, tak jsme byli rádi, že se nestalo nic vážného a všechno nakonec dobře dopadlo. V půl druhé už jsme byli doma a chválili jsme si toto výhodné spojení, lepší než na Světlou n.S.
Řeka Sázava a Stvořidla jsou opravdu perlou Vysočiny a my se s nimi můžeme rozloučit jen slovy písničky:"Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal, kdybych jen k tobě moh, co bych jen za to dal. Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí, vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí...."


Z Věže přes Krasnou Horu do Kejžlice

18.04.2019 , ušlá vzdálenost: 13 km,
vedl: M.Koutová
účast 20 osob.
Trasa:
Je zelený čtvrtek 18.dubna a my jsme si vyjeli na výšlap kolem Krásné Hory.Na zastávce u polikliniky se nás sešlo 18 turistů, ve Věži čekali další dva a tak nás šlo celkem 20. Naše cesta vedla opět kolem majestátní hrobky rodu Štanglerů, která se hrdě tyčí nad parkem ve Věži. Pokračovali jsme směrem k hlavní silnici na Havl.Brod a tam jsme si udělali malou přestávku. Marie Koutová totiž slavila narozeniny a svátek, Helenka Stará přinesla pohoštění od narozenin Oldy a Miluška Kvášová měla krabici Jidášů. Tak jsme rozbalili "bar" na betonových kvádrech u silnice a posílili se výbornými dobrotami na další cestu, protože nás čekalo 13 kilometrů.Pokračovali jsme přes silnici směrem k Bezděkovu. Na polích vedle cesty už zemědělci sázeli brambory. Prošli jsme vesnicí Bezděkov až k malé krásné kapličce, což je kaple Panny Marie a Mistra Jana Husa neboli Archa Noemova.Kaple stojí na návsi za pomníkem Mistra Jana Husa.Představuje bárku - archu, jejíž průčelí může být pomyslným kormidlem, které ji dovede do bezpečného přístavu. Rovněž nás zaujala studna, stojící kousek pod kaplí. Na ní je nápis, chválící "Modrý pramen" a vtipný text připomíná film "Kameňák". Opustili jsme Bezděkov a pokračovali dál kouzelnou jarní krajinou s krásnými výhledy do daleka, obzvláště směrem k Čekánovu. Počasí bylo teplé a slunečné a my jsme po chvíli došli do Krásné Hory. Vyfotili jsme si starobylou krásnohorskou zvonici, pocházející ze 16.století s kostelem v pozadí a s původní márnicí. Do roku 1916 se ve zvonici nacházelo celkem 5 zvonů. V říjnu 1916 byly 2 zvony roztaveny pro vojenské účely. Největší zvon "Svatojan" je z roku 1545 a váží 1100 kg. Zvony jsou umístěny v barokní čtyřboké zvonici pokryté šindelem. Všechny jsou laděny do stupnice "F mol" a vynikají krásným zvukem. Pokračovali jsme dál z Krásné Hory po silnici, kterou z obou stran lemují nazelenalé břízy. Kolem kříže na odbočce do Kojkovic jsme došli do Bratroňova, minuli jsme odbočku k rybníku U vodníka a zde jsme si vzpomněli na předloňský výšlap, kdy hrozně lilo a k rybníku došel pouze Karel Jíra a doma si potom vyléval vodu z bot. Pokračovali jsme přes Nový Dvůr do Kejžlice. K rezervovaným stolům jsme zasedli přesně v pravé poledne.Jelikož byl zelený čtvrtek, většina turistů si dala špenát,k tomu výborné maso a pivo na doplnění tekutin. Oběd a placení jsme měli akorát do odjezdu autobusu domů.
Krásný výšlap s ještě krásnějším velikonočním počasím. Gratulujeme Marii Koutové k narozeninám, dodatečně i Oldovi Starému a Milušce Kvášové musíme pochválit výborné Jidáše. Všem turistům a kamarádům přeje výbor spolku krásné a klidné velikonoční svátky, bohatou pomlázku a mnoho hezkých výšlapů v rozkvetlé jarní přírodě.


Chýnovské jeskyně

11.04.2019 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl: J.Kváš
účast 21 osob.
Trasa:
Je tady další čtvrtek měsíce dubna a my se jedeme podívat do Chýnovské jeskyně. Ráno bylo dost chladné ale i tak se nás sešlo v 7,20 hodin na autobusovém nádraží 18 turistů. Namačkali jsme se všichni do jednoho autobusu, protože druhý nás nevzal. Na zastávce u polikliniky čekali ještě další 3 kamarádi ale po telefonické domluvě jsme se s nimi sešli přímo v Chýnově u jeskyně.Tak nás bylo celkem 21.V Pelhřimově jsme nasedli do vlaku směrem na Chýnov a s námi ještě spousta malých dětí,které jeli do Tábora a tak byl plný vlak dětí a turistů seniorů.Dojeli jsme ale pouze do Obrataně, protože byla výluka a tak jsme se opět všichni doslova nacpali do přistaveného autobusu a v pořádku jsme dojeli do Chýnova. Odtud to bylo asi 3,5 km k Chýnovské jeskyni.Počasí se mezitím trošku zlepšilo, začalo prosvítat sluníčko a šlo se nám dobře. Asi v půl jedenácté jsme došli k jeskyni a zde jsme se podle plánu setkali s našimi třemi kamarády. Prohlídka trvala 45 minut a byla velice zajímavá. Někteří turisté zde totiž ještě nebyli.Ochotná paní průvodkyně nám vše podrobně vysvětlila a dovedla nás do hloubky 51 metrů pod povrch země. Chýnovská jeskyně byla první veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice. Návštěvníkům byla otevřena v roce 1868. Podzemní systém strmých chodeb a puklin prochází hlavně vrstvami mramorů, které dávají stěnám neobvyklou barevnost i modelaci. Jeskyně je od roku 1992 národní přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou. V krystalických vápencích vytváří podzemní spletitý labyrint chodeb s unikátní minerální výzdobou do podoby mramoru. Dosud je známo více než 1,5 km podzemních prostor včetně zatopených úseků, které zkoumají potápěči až do hloubky 45 metrů pod hladinou. V jeskyni dlouhodobě zimuje asi 10 druhů netopýrů. Však jsme také měli velké štěstí dva netopýry vidět. Po prohlídce jeskyně jsme se vydali zpět do Chýnova k plánovanému obědu.Zde jsme měli ale docela málo času k odjezdu autobusu, tak jsme oběd doslova zhltli a paní vedoucí rychle inkasovala, až se zapotila. Autobus jsme stihli do Pacova, z Pacova do Pelhřimova a tady do bylo opravdu "o fous", protože na přestup v Pelhřimově jsme měli pouhou jednu minutu. Byly to nervy ale po dvou minutách autobus přijel a dál šlo všechno jako po másle. O půl čtvrté jsme byli doma.
Dnes to bylo od rána trochu dobrodružné. Jeden autobus nás nechtěl vzít, z Obrataně do Chýnova byla výluka a na zpáteční cestě jsme měli pouhou minutu na další spoj do Humpolce. Ale Milan Šíma, jako vždy, zachoval chladnou hlavu, všechno měl perfektně vymakané a domů jsme dojeli přesně podle plánu. Opět do nemělo chybu!


Stezkou J.G.Grasela

06.04.2019 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: M.Šíma
účast 52 osob.
Trasa:
Máme tady měsíc duben, jaro v plném proudu a jako první akci v tomto měsíci jsme si naplánovali jednodenní výlet kolem Slavonic, Stezkou loupežníka Grasela a do Dačic. V sobotu ráno v 6,00 hodin se nás sešlo u pošty 52 turistů. Počasí bylo trochu zamračené, chladné,dokonce byly hlášeny i přeháňky, tak jsme rádi nasedli do smluvního autobusu a vydali se na cestu k jihu. Směrem na Pelhřimov, Jarošov n.Nežárkou a Kunžak cesta rychle ubíhala a asi v 8,00 hodin jsme zastavili k první prohlídce u zámku v Českém Rudolci, nazývaném též Malá Hluboká. Tvarem se Hluboké opravdu podobá. Je to novogotický zámek, stojící nedaleko Dačic v přírodním parku Česká Kanada. Zámek vznikl v roce 1351 jako vodní tvrz a prvními majiteli byli Vladykové z Rudolce. Zámek musel být opravdu krásný. Na přelomu 17.a 18. století vznikl v okolí zámku velký park a oranžerie, ve které se tehdejší zámecká paní pyšnila prvním vypěstovaným ananasem na našem kontinentu.V 18. století byl zámek přestavěn do barokního stylu. V dnešní době je zámek téměř v dezolátním stavu, ale opravy běží na plné obrátky, tak se snad za několik let dočkáme jeho obnovy.Naší další zastávkou byla prohlídka vodní pily Peníkov, která leží na Graselově stezce Slavonice-Dolní Bolíkov. Pila vznikla asi v 17. století, je technickou kulturní památkou a Evropským unikátem z poloviny 19. století. Hlavním strojem je svislá rámová pila celodřevěné konstrukce. Jediný list této pily odřízne jeden kus dřeva. Ochotná paní průvodkyně nám pustila pilu i mlýnské kolo, které pilu pohánělo. Další naše trasa vedla ke Graselově stezce. Johan Georg Grasel se narodil 4.dubna 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic.Vyrůstal v bídě mezi žebráky a jeho otec byl pohodným. Už v 9.letech byl odsouzen na 14 dní do vězení. První velké loupeže se dopustil v 16. letech. Se svým otcem založili loupežnickou bandu, ve které byl Grasel velitelem. Za svou loupežnickou éru provedl na 200 loupežných přepadení. Na jeho hlavu byla vypsána kdysi vysoká odměna 4000 zlatých, což by na dnešní peníze byl asi jeden milion korun.Dopaden byl v listopadu r. 1815, kdy padl do léčky a po soudních procesech byl odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 31.ledna 1818 ve Vídni a Graselovi bylo tehdy 28 let. Graselova stezka vede lesem kolem skal,z nichž jedna má tvar podobný lidskému pozadí, Schillerových kamenů z roku 1905, kolem Graselovy sluje, do které se také několik turistů nasoukalo, kolem jeho pušky, která je zde vystavená a kolem lesních rybníků. Asi ve 13,00 hodin jsme došli do Slavonic na náměstí, kde nám Milan Šíma něco řekl o jeho historii a také se konečně ukázalo očekávané sluníčko. Pomalu jsme náměstí prošli, prohlédli si hezky vyzdobené a malované domy a pokračovali jsme autobusem do Dačic k plánovanému obědu.Po obědě nás čekala poslední část našeho výletu, a sice ta sladká.Prohlídka státního zámku v Dačicích a expozice výroby kostkového cukru. Sladíte si oblíbenou kávu nebo čaj kostkou cukru? A víte,že pochází z Dačic? Ve stálé expozici dačického muzea jsme se o sladkém vynálezu dověděli víc. Ředitelem dačické rafinerie a současně vynálezcem kostky cukru byl Jakub Kryštof Rad.V Dačicích se mimo cukru vyráběly i perníky,bonbony a čokoláda a do toho ředitel zapojil i svou ženu Julianu. Zboží se pak vyváželo na Moravu, do Čech, do Vídně, Prahy i na Slovensko. Nevýhodné tvary cukru,jako homole,klobouky nebo bochníčky přiměly Jakuba Kryštofa Rada k výrobě kostky cukru. Ale největší zásluhu na výrobě kostky měla stejně paní Juliana, která se jednou při sekání cukru z homole zranila a navrhla, aby se cukr vyráběl ve tvaru kostky.A tak na podzim roku 1843 začali v Dačicích vyrábět cukr kostky. Z toho vyplývá:"Za vším hledej ženu, i za kostkou cukru." V muzeu je též několik krásných obrazů koní, dobová výstava a portrét známého hudebního skladatele Vladimíra Fuky, dačického rodáka.Státní zámek v Dačicích pochází z roku 1591 v původně renesančním stylu. Opraven byl v 19.století v empírovém stylu. Prohlédli jsme si krásné pokoje, společenské sály a nejzajímavější velikou knihovnu s několika tisíci svazky.Kousek od zámku je kostel a u něho pomník kostky cukru s pamětními kameny ve dvanácti jazycích, které upozorňují na dačické prvenství ve výrobě kostky cukru. Bylo 17,00 hodin, my jsme nasedli do autobusu a doprovázeni modrou oblohou s hřejícím sluníčkem jsme vyjeli k domovu.
Viděli jsme moc zajímavých věcí. Zámek Malou Hlubokou, vodní pilu, šli jsme ve stopách loupežníka Grasela, prošli jsme náměstí Slavonic a podívali se do dačického zámku na výrobu kostkového cukru.Sluníčko nás příjemně zahřálo a díky programu pana Šímy jsme se měli moc dobře!


Z Onšovic do Kletečné

28.03.2019 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl: M.Šíma
účast 16 osob.
Trasa:
Poslední březnový výšlap jsme si naplánovali zase na druhou stranu Humpolce, a sice směrem k Pelhřimovu. Nastoupili jsme ráno v 7,20 hodin na autobusovém nádraží a za chvíli už jsme byli v cíli u obce Onšovice.Vedoucí Milan Šíma nás seznámil s trasou a vydali jsme se na cestu. Počasí dnes nebylo tak pěkně slunečné, jako v minulých dnech. Bylo zataženo, chladno a tak jsme měli hlavně obavy, abychom nezmokli. Cesta Onšovicemi nás vedla kolem hezky opravené kapličky ven ze vsi po asfaltové silnici. Když jsme vyšli na menší kopec, v dálce se nám ukázaly chalupy nedalekých Kojčic. A hned jsme si vzpomněli na známý film "Marečku,podejte mi pero", protože rodiče studenta Plhy pocházeli až z Kojčic u Pelhřimova.Však také v Kojčicích je restaurace U Plhů. Pokračovali jsme v humnech a polními cestami z Kojčic dál směrem k vesničce Vadčice. Zde jsme využili malé svačinové zastávky ke společné fotce, popřáli panu Zemkovi k svátku a pokračovali dál k Miloticům. Míjeli jsme tam krásnou, velkou zemědělskou usedlost a na silnici potkali veliký traktor, vytížený na 120% ohromnými balíky slámy. Cesta pokračovala dál podél Jankovského potoka, kolem Hrobského mlýna k Šimonicům a dál k rekreačnímu zařízení Lenka. Tam už jsme měli na dosah Kletečnou, která nás přivítala zahradou plnou krásně žlutých petrklíčků. Kolem hospody jsme prošli k Hamzovu mlýnu, kde nám jeho majitelé podali vysvětlení o jeho minulosti.Ve mlýně se narodil v roce 1868 MUDr.František Hamza, slavný lékař a zakladatel prvního léčebného ústavu pro děti a dospělé v Luži-Košumberku a dalších plicních léčeben a ozdravoven v republice.Ani jsme netušili, že tak slavný lékař a spisovatel se narodil právě v Kletečné. Po prohlídce mlýna jsme sešli do Hostince Na Zálesí, kde nám pan vedoucí připravil výborné klobásy a pivo. Než na ně došlo, popřáli jsme k narozeninám naší kamarádce Jiřence Rokosové. Hezky se nám v hospůdce sedělo, protože venku začalo mrholit a lehce pršet, tak jsme si rádi odpočinuli v teple a suchu. Po jedné hodině jsme nasedli do autobusu a odjeli spokojeni domů.
Dneska to byla velice zajímavá trasa, protože i když to nemáme od Humpolce daleko, prošli jsme místa, např.kolem Hrobského mlýna, kde nikdo z nás dosud nešel.Cestou nás stále provázelo šumění Jankovského potoka, neznámá krajina a bylo to moc fajn.


Znak Turisté Humpolec


e-mail-admin             administrace