Další díly kroniky:

Kronika

K zaniklým obcím u přehrady Švihov

03.09.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 0 osob.
Trasa:
Vycházka se koná ve čtvrtek 3.září 2026. Sraz: Odjezd od pošty v 6:27 hod. autobusem do Dolních Kralovic. Odtud pěšky přes vesničku Zahrádčice ke kapličce, která připomíná zaniklou ves Libčice. Pokocháme se výhledem na přehradu a vrátíme se zpět do Zahrádčic, dále po silnici k samotě Nechyba a do bývalých Žibřidovic, ze kterých zbyla také jen kaplička. Odtud dojdeme do Šetějovic, případně do Dolních Rápotic, odkud jede autobus ve 12:57 hod. do Kralovic. Dál pojedeme podle situace buďto do Lokte a ve 13:35 hod. dálkovým autobusem do Humpolce (nevím, jestli nás vezme), nebo do Ledče a odtud ve 14:35 hod. do Humpolce. Trasa je 10-11 km. Dostatek pití a svačinu si musíme vzít s sebou.

Zájezd do okolí Kutné Hory

27.08.2026 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 42 osob.
Trasa:
Dnešní vedoucí Jaruška Matějů naplánovala na konec srpna zájezd do Kutné Hory a do údolí říčky Vrchlice. Počasí bylo jako dělané na nějaký výlet, tak se nás sešlo na autobusové zastávce v Humpolci u pošty 42 turistů. V 6:30 hodin jsme odjeli na trasu směr Havlíčkův Brod. Cestou jsme třikrát stáli u semaforů kvůli opravě silnice a po osmé hodině jsme přijeli do obce Libodřice, kde byla plánovaná prohlídka moderní Bauerovy kubistické vily. Vila, postavená v letech 1912-1914 podle návrhu architekta Josefa Gočára, funguje jako jedinečné muzeum kubismu. Spojují se zde barokní prvky spolu s hrotitými tvary a zalamovanými liniemi. Velkostatkář Adolf Bauer si vilu objednal v době, kdy vznikaly nejvýznamnější Gočárovy kubistické stavby. V roce 1940 vila i s velkostatkem přešla jako židovský majetek pod německou správu a v roce 1948 byla znárodněna. V roce 2025 vilu odkoupil stát a svěřil do péče Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Po občerstvení v místním Farmářském krámku jsme přejeli autobusem do Grunty, kde jsme si prohlédli pseudorománskou baziliku, zdaleka viditelnou dominantu kraje, kostel Nanebevzetí Panny Marie, který můžeme právem označit za největší chrámovou stavbu českého venkova. Kostel překvapuje jednak svou velikostí, ale především svou bohatou vnitřní výzdobou. Svou překrásnou výmalbou celého chrámového prostoru nemá na českém venkově srovnání. Kostel má podobu bazilikálního trojlodí s dvojicí vysokých věží. Ve věžích byly původně umístěny 4 zvony. Dodnes zůstal pouze čtvrtý, nejstarší zvon z konce 15.století. Z obce Grunta jsme odjeli do Kutné Hory na oběd. Po obědě jsme měli možnost si prohlédnout nedaleko restaurace nejvyšší a nejstarší kostel v Kutné Hoře, kostel svatého Jakuba. Z toho místa byl také krásný výhled na chrám sv. Barbory a klášter s vinicí. Asi ve 14:00 hodin jsme se vydali pěšky po Svatojakubské stezce po ČTZ na prohlídku údolí říčky Vrchlice, s krásnými výhledy na památky Kutné Hory. Toto místo si zamiloval i spisovatel Jaroslav Vrchlický (Emil Frída). Naučná stezka seznamuje se starými doly a mlýny. Vede podél železniční trati a na jejím začátku stojí barokní kaplička Boží muka. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina šla kratší trasu 4 km a druhá delší trasu 8 km. U delší cesty jsme si prohlédli zříceniny dvou starých mlýnů, prošli jsme asi 200 metrů dlouhým tunelem pod zahradami, romantickým údolím řeky Vrchlice, kolem Vrchlického vodopádu a Velkého rybníka. Cesta nás dovedla do obce Malešova, kde jsme měli všichni sraz v místním pivovaru. Po odpočinku jsme v 17:30 hod. nasedli do autobusu a kolem 19:00 hodiny jsme byli doma.
Zájezd se nám moc líbil. Počasí bylo krásné a Jaruška nám opět připravila zážitky, na které budeme vzpomínat a místa, kde mnozí z nás ještě nebyli. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 312 km, účast 946 osob. ZÁJEZD BYL PODPOŘEN Z DOTAČNÍHO PROGRAMU MĚSTA HUMPOLEC.

Z Věže k posezení u Vodníka

20.08.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Jana Domšová
účast 16 osob.
Trasa:
Z Humpolce odjíždělo v 8:12 celkem 14 lidí směr Věž, tam se přidala Maruška a já. Šli jsme na Mozerov, za Věží jsme připili na zdraví dalšímu pravnoučátku a pokračovali hezkou lesní cestou k Wolkerovu památníku. Je to moc hezké místo v lese - poseděli jsme a pokračovali k Vodníkovi. Tam se za námi přijel podívat Milan Šíma. Poseděli jsme, občerstvili se a pokračovali do Kejžlice na oběd a na autobus, který odjížděl v 13:15 hodin.
Vycházka se povedla, počasí nám přálo. Autor článku a foto: Jana Domšová. Od začátku roku ušlých 293 km, účast 904 osob.

Ze Slavníče do Kalhova

13.08.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Zdenka Kordovská
účast 20 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 13.srpna 2026 již nebyla hlášena tak veliká vedra jako v minulých dnech a tak se nás sešlo na vlakovém nádraží v Humpolci 20 turistů. Jelikož na vlak byla hlášena výluka, odjeli jsme autobusem v 7:07 hodin do obce Slavníč. Vystoupili jsme na autobusové zastávce a pod dálničním mostem jsme pokračovali směrem k Pavlovu. Jelikož jsme dnes měli mezi sebou tři oslavenkyně, Vlastičku Vondrákovou a dvě Alenky Lejtnarové, ještě ve Slavníči u jednoho hezkého altánku jsme zastavili a oslavenkyním pogratulovali. Po gratulaci jsme pokračovali sluncem prosvícenou krajinou kolem bývalého zatopeného kamenolomu u Pavlova. Lom je obehnán drátěným plotem, tak jsme se mohli dívat jen z dálky. Po polní cestě jsme pokračovali dál k Pavlovu a míjeli jsme nádhernou borovici, za níž už jsme viděli domky, které dříve patřily dělníkům v kamenolomu. V Pavlově jsme míjeli bývalou školu a pokračovali dál mezi poli, kde byly složeny balíky slámy, čekající na odvoz na již požatých polích. Z dálky už nás zdravil Mikulášov. Procházeli jsme lesem, kolem rozsáhlých lánů s makovicemi, až se před námi objevily samoty Vlčina. A zde na nás čekal s elektrokolem náš kamarád, turista Milan Šíma, který nám přijel naproti a kterého jsme opět rádi viděli. Chvíli jsme zde poseděli, popovídali a pak jsme už pospíchali k autobusu do Kalhova. V Kalhově nás opět přivítala a okouzlila zahrádka s modrými kbelíky a hrnci, plnými rozkvetlých květin. To byla nádhera!! Už se blížila jedenáctá hodina a tak jsme přešli k autobusové zastávce, odkud jsme odjeli v 11:04 hodin do Humpolce.
Zdenka Kordovská, dnešní vedoucí, nám na tento čtvrtek připravila vycházku krásnou krajinou kolem Pavlova a Mikulášova, zalitou sluncem a nádhernými barvami léta. Zdeni, děkujeme, moc se nám v tomto koutku Vysočiny líbilo. Pravdivě se zpívá v jedné písničce: "Vysočina, krásná Vysočina, je kouzelná a nikdy nebude jiná...." Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 283 km, účast: 888 osob.

Z Kejžlice do Humpolce

06.08.2026 , ušlá vzdálenost: 10 km,
vedl:Pepa Sýkora
účast 12 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 6.8.2026 nás čekalo převážně deštivé dopoledne. Když jsme jeli autobusem z Kuchařova, vlivem vysoké vlhkosti a deště se nám povedlo zadýchat autobus tak, že pan řidič musel zastavit a gumovou stěrkou na násadě očistit celé přední sklo, aby něco viděl. V Kejžlici na zastávce jsme asi půl hodiny čekali než déšť umírní a pak jsme vyrazili do Řečice. V Řečici se většina z nás podívala na hřbitov a do kostela. Polní a lesní cestou jsme došli do Budíkova a pod pergolou u hasičské zbrojnice jsme přečkali další přeháňku. Několik turistů odjelo z Budíkova autobusem a my ostatní jsme pokračovali k penzionu Vojířův Mlýn a kolem rozpadlého Vlkova mlýna do osady Hadina, pak kolem ČOV na cyklostezku a k hospodě na Zlaté Podkově.
Po obědě jsme šli ke Stromovce a tam už každý podle svého. Autor článku a foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 273 km, účast 868 osob.

Vycházka okolím Jiřic

30.07.2026 , ušlá vzdálenost: 7 km,
vedl:Věrka Říhová
účast 13 osob.
Trasa:
"Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být"... Tak se zpívá v jedné starší písničce a my si letos toho horkého léta užíváme plnými doušky. Předpověď počasí hlásila na dnešek vysoké teploty až kolem 40°C. Z Humpolce do Jiřic přijelo 5 turistů a v Jiřicích se nás sešlo 8 turistů, takže celkem 13. Všem jsem řekla, že jsou všichni moc stateční a nebojí se žádného počasí, zvláště když s námi šly dvě děti Klárka a Johanka. Vyšli jsme podle plánované trasy a za Lavičkami jsme oslavili svátek Boženky Cihlářové. Slunce pěkně připalovalo , došli jsme na Rokosky a tam jsme se všichni dohodli, že trasu zkrátíme a vynecháme lhotský lesík a Kopaniny. Potom jsme šli na Vaňkův kopec a z něho přímo do Jiřic na občerstvení do Sedláckého Dvora. Po obědě většina odjela autobusem do Humpolce a někdo autem.
Pochod se moc vydařil a turistům se líbil. Autor článku: Věrka Říhová, foto: Maruška Adamcová. Od začátku roku ušlých 263 km, účast 856 osob.

Na zámek do Úsobí

23.07.2026 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl:Marie Dvořáková
účast 33 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 23.července 2026 nám dnešní vedoucí Marie Dvořáková naplánovala prohlídku zámku v Úsobí. Předpověď počasí na tento den nebyla zrovna příznivá, ale ráno bylo docela jasno a tak se nás sešlo na vlakovém nádraží v 7:14 v Humpolci 26. Mezi námi byly i dvě nejmladší turistky Klárka a Alenka. Cílovou stanicí byl Herálec. Zde jsme pogratulovali k narozeninám kamarádce Blance a pokračovali podél kolejí po silnici asi 4 kilometry do Úsobí. U zámku nás čekalo dalších 7 turistů kolařů a tak nás bylo celkem 33. Na zámku nás srdečně přivítali, ale jelikož jsme přijeli brzy a ještě nebyly volné pokoje, zařídil Václav Kašpar prohlídku místního kostela. Když jsme si prohlédli kostel a chtěli vyjít ven, zjistili jsme, že se hodně rozpršelo a tak přišli na řadu pláštěnky a deštníky. Jelikož se dost ochladilo, na zámku jsme si už mohli sednout do restaurace, kde byly na židlích krásné bílé kožešiny. Objednali jsme si kávu nebo čaj a k tomu jsme dostali výborný meruňkový koláč, právě čerstvě upečený. Potom jsme byli rozděleni na dvě skupiny a tak první skupina se vydala s panem majitelem na komentovanou prohlídku. Zámek Úsobí byl původně vodní tvrz, která byla v 1.polovině 16. století upravena na trojkřídlý patrový barokní zámek, který si svou podobu dochoval dodnes. Asi po 90-ti minutovém čekání se první skupina vrátila a vydala se k autobusu na Herálec, odkud odjeli vlakem do Humpolce. Na druhou skupinu už zbyl čas prohlídky pouze 45 minut, abychom stihli autobus ve 12:15 z Úsobí do Havlíčkova Brodu a odtud ve 13:15 do Humpolce. Kolem 13:45 hodin jsme byli doma. Do Větrného Jeníkova na oběd jsme to tentokrát nestihli.
Na zámku v Úsobí je to opravdu moc pěkné a Maruška Dvořáková nám vybrala zajímavý program. Škoda, že nám zrovna moc nevyšlo počasí. Déšť a ochlazení pokazily celkový hezký dojem. Tak snad někdy příště to vyjde lépe. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 256 km, účast 843 osob.

Z Koberovic do Hojanovic

16.07.2026 , ušlá vzdálenost: 8 km,
vedl: Jarka Matějů
účast 27 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 16.července 2026 jsme podnikli kratší dopolední vycházku. Počasí bylo slibné, nemuseli jsme ráno brzy vstávat, tak se nás sešlo na autobusové zastávce u pošty v 9:34 hodin 24 turistů. Cestou v Jiřicích přistoupily další tři kamarádky, tak nás bylo celkem 27. Dojeli jsme do Koberovic a odtud už pěšky krásnou letní přírodou ke starému, zchátralému statku Bělský Dvůr. Zde jsme si na chvíli odpočinuli ve stínu stromů, doplnili pitný režim, pogratulovali k svátku kamarádovi Lubošovi a pokračovali dál po polní travnaté cestě. V dálce se nám již ukázala věž kostela ve Vojslavicích a to byl také náš nejbližší cíl vzhledem k tomu, že ve Vojslavicích byla otevřená prodejna. Tak jsme si tam koupili hlavně nanuky, protože sluníčko už dost připalovalo a bylo nám horko. Posezení na lavičkách u prodejny ve stínu bylo proto velmi příjemné. Pokračovali jsme dál vesnicí kolem kostela až jsme došli k podchodu pod dálnicí. Zde jsme vystoupili po několika dřevěných schodech a ocitli jsme se na silnici na Koberovice. Šli jsme krásnou krajinou mezi zlatě zrajícím obilím až na rozcestí. Zde se někteří turisté rozhodli jít stále po silnici kratší trasou zpět do Koberovic a ostatní se vydali na delší cestu mezi poli a lesem do Hojanovic k autobusu. Kolem byla nádherná krajina s dalekými výhledy po okolních vesnicích a lány zrajícího obilí. Říkali jsme si, jak hezkou trasu nám vybrala dnešní vedoucí Jaruška Matějů a jak je Vysočina krásná. Jelikož jsme měli dost času na autobus, šli jsme pomalu a užívali si těch nádherných výhledů. V Koberovicích jsme něco přes půl hodiny počkali, pár minut po jedné hodině přijel autobus od Hojanovic a odvezl nás do Humpolce.
Tato vycházka byla sice kratší, ale pohodová. Šli jsme krásnou letní přírodou, vyhřátou sluncem, v objetí lánů zrajícího, zlátnoucího obilí, které se ve větru vlnilo, jako moře. Jaruško, děkujeme, byla to nádhera. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 248 km, účast 810 osob.