Další díly kroniky:

Kronika

Bývalá sklářská osada Dobrá Voda a Žižkova studánka

18.04.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 26 osob.
Trasa:
Na čtvrtek 18.dubna bylo hlášeno opět chladné počasí s ranním mrazíkem, ale místy mohlo vykouknout i sluníčko. Na autobusové zastávce Stromovka se nás v 7,19 hod. sešlo 22 turistů. Ve Světlé nad Sázavou jsme nasedli do vlaku a naším cílem byla obec Pohleď, kde se k nám přidali další čtyři kamarádi a tak nás z Pohledi vyrazilo na trasu celkem 26. Od vlakové zastávky jsme se vydali přes ves po silnici vpravo. Dále pak polními a lesními cestami do zaniklé sklářské osady Dobré Vody. Cestou jsme udělali krátkou zastávku ke gratulaci Alče Lejtnarové k narozeninám. Brzy jsme došli do zaniklé sklářské osady Dobré Vody. Osada je asi 2 km od obce Malšín. Jako první nás přivítalo velké stádo hnědých ovcí, které si nás zvědavě prohlížely, protože asi nikdy neviděly tolik lidí pohromadě. V Dobré Vodě totiž v roce 2001 bylo pouze 5 popisných čísel a žilo zde 5 obyvatel. Zde jsme si pouze zvenku prohlédli bývalou sklárnu, založenou v roce 1725 a brzy převedenou na majitele Václava Welze. Stojí zde také pomník rodiny Welzů. Nedaleko sklárny stojí skelmistrovský dům s věžičkou, ze které se zvonkem skláři svolávali do práce nebo se ohlašoval požár. Pokračovali jsme kolem malého rybníka po cestě asi 200 metrů a došli jsme k mohutnému Žižkovu buku, který je z roku 2008 veden jako Památný strom. Podle pověsti zde odpočíval Jan Žižka. Zde jsme pogratulovali další oslavenkyni Marcelce k svátku a pod krásným bukem, osvíceni sluníčkem, si udělali společnou fotku. Odtud nás cesta dovedla dál lesem k Žižkově studánce, kde podle pověsti pil Jan Žižka při pronásledování křižáků. Po krátkém zastavení, prohlídce studánky a pomníku Jana Žižky jsme pokračovali již za svitu sluníčka opět po lesních cestách až na Sýkoří vrch, odkud byl pěkný výhled na Lipnici nad Sázavou. Dál jsme pokračovali po ŽTZ zpět přes Pohleď ve 12,10 hodin k vlaku do Havlíčkova Brodu. Odtud ve 13,15 hodin do Humpolce.
Domů jsme přijeli ve 13,49 hod. Byl to moc hezký výšlap v místech, kde většina z nás dosud nebyla a kde jsme to neznali. Přálo nám i počasí, ráno sice trocho chladno, ale pak už nás hřálo sluníčko. Dík Jarušce Matějů to nemělo chybu. Od začátku roku ušlých 141 km, účast 460 osob.

Z Babic do Kejžlice

11.04.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 21 osob.
Trasa:
Dnešní den nás ráno u autobusu vítalo sluníčko, ale teplota ukazovala, že se zima ještě nevzdává. To se naštěstí velmi brzy změnilo. U autobusu se nás sešlo 19 a dva pejsci. V 7,17 jsme vyjeli do Havlíčkova Brodu a už cesta byla docela dramatická. V rozkošském kopci se před námi objevil plně naložený traktor a rychlostí 30 km/h jsme za ním jeli až ke kafilérce. Další zpestření nám připravila Sýkorovic Molinka na první zastávce v Havlíčkově Brodě, když neplánovaně vystoupila z autobusu a prohlížela krásy okresního města. Vše dobře dopadlo a po schůzce s Evou a Lidkou jsme stihli autobus v 8,07 do Babic. Odtud jsme se vydali naučnou stezkou J.Zrzavého nejprve kousek po silnici a pak příjemnými polními a lesními cestami. Na první zastávce jsme oslavili narozeniny Marie a posilněni jsme pokračovali k Ředkovskému rybníku, dále chatovou osadou, polní cestou na silnici, kde jsme popřáli zdraví do života narozenému pravnoučkovi Blanky a Pepy. Prošli jsme Broumovu Lhotu a polními a lučními cestami podél samot jsme stanuli na Lipnici. Zde, stejně jako po celé cestě, nás provázely nádherné výhledy, krásné jarní rozkvetlé zahrádky a příjemné počasí. Z Lipnice už známou cestou přes Blatov a Pohodárnu do Kejžlice.
Zde nás čekal v oblíbené Kejžlické hospůdce výborný oběd. Odtud jsme odjeli autobusem domů. Zkrátka pohodový jarní den. Autor článku: Jarka Matějů, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 132 km, účast 434 osob.

Ze Slavníče do V.Jeníkova

04.04.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Zdena Kordovská
účast 22 osob.
Trasa:
Podle předpovědi počasí na dnešní den, čtvrtek 4.dubna, mělo být zataženo, přeháňky, zkrátka počasí nic moc. Za podmračeného rána se nás sešlo 20 turistů a dva pejsci ve stanici vlakového nádraží v Humpolci a v 7,14 hod. jsme vyjeli známým vláčkem do Slavníče. Cestou přistoupila v Plačkově jedna naše kamarádka a na zastávce ve Slavníči na nás čekala další kamarádka. Takže nás již bylo 22 turistů a turistek. Po seznámení s trasou jsme se vydali na cestu. vítr trochu profukoval, ale zanedlouho vysvitlo sluníčko a hned bylo veseleji. Vesnici Slavníč protíná D1, prošli jsme pod dálničním mostem a v centru vsi u hezkého dřevěného altánu jsme pogratulovali kamarádce Martě k narozeninám, které připadly zrovna na ten den. Poté jsme pokračovali dál. Míjeli jsme chatovou osadu se zahrádkami v plném květu - žluté zlatice, divoké třešně a různé keře. Kousek za rozcestím na Pavlov, několik metrů od silnice jsme se zastavili u zatopeného slavníčského lomu. Lom je oplocený, jeho hloubka je téměř 20 metrů. Některé jeho stěny jsou kaskádovitě porostlé břízkami, což vypadalo velmi pěkně. Z tohoto místa je také hezký pohled na protější stranu od silnice na vesnici Pavlov. Pokračovali jsme podél další chatové osady k lesu Temník. Temník, který kdysi snad temný byl, ale v poslední době kvůli kůrovci a nepřízni počasí hodně prořídl. Cílem naší vycházky bylo navštívit všechny tři studánky, které v něm ale zůstaly. První studánkou, ke které jsme zamířili, byla studánka Lochova. Sešli jsme ze silnice a lesní cestou a po louce kokem bývalé hájovny jsme prošli úzkým pásem lesa. Nyní nás čekal nejnáročnější úsek, a to vystoupat strmější, příliš neupravenou cestu mezi dvěma oplocenkami k hlavní cestě zpevněné štěrkem. Všichni jsme to úspěšně zvládli a po ZTZ jsme asi po 200 m dorazili ke studánce. Lochova studánka je hezky upravená. Z ní vytéká pramen trubkou pod dřevěným můstkem do malého jezírka. Vedle je roubená budka se šindelovou stříškou. Na informační tabuli je napsaný příběh sedláka Locha, po kterém je studánka pojmenovaná. Zastavení u této studánky jsme využili k další gratulaci k narozeninám našich kamarádek, dvojčat sester Boženky a Jiřinky.. Po dobrém občerstvení jsme se vydali zpátky po ZTZ asi 1 km k hlavní silnici, kde jsme si chtěli prohlédnout další dvě studánky. Ukrytou mezi stromy a kousek od zpevněné cesty jsme objevili studánku Karla Holuba. Je to přírodní pramen bez větší úpravy nebo dřevěných boudiček, jen se dvěma lavičkami k posezení. Nedaleko pramenu je obrovský žulový kámen s rovnou čelní plochou, na které je umístěna deska se zlatými písmeny na čelním podkladu s nápisem Studánka Karla Holuba. Karel Holub byl ochránce přírody, který všechny studánky opravil a zvelebil pro návštěvníky. Rád k ní chodíval a jeho přátelé jí proto po jeho smrti upravili a pojmenovali po něm. Nedaleko od této studánky při silnici jsme došli ke Zpívající studánce, která pramení na okraji lesa. Jméno dostala podle zvuku, který vydává, když se vodní hladina dostane nad vyústění trubky. Zpívající efekt studánky jsme neslyšeli, někdy zpívá, někdy ne. Závisí to asi na množství vody. Studánka je vybavená šindelovou stříškou, dříve zde byla i budka, ale cedulka na informační desce říká, že zloděj tu od roku 1995 řádil 3x. Přečetli jsme si i Prosbu lesa. Všechny tři studánky byly pěkně upravené, pro pocestné jsou připraveny u každé hrníčky na pití čisté , chladivé a příjemně lahodné vody. Říká se, že voda má dokonce i léčivé účinky, ale ani jeden pramen nebyl odborně testován. Do naší cílové stanice, restaurace ve Větrném Jeníkově, nám zbývalo ujít ještě 2,5 km. Prošli jsme po okraji vesnice Velešov a hned se před námi v dálce objevila hezká krajina s jarní zelení a rozkvetlými keři. Před 11 hodinou jsme dorazili do městečka. Čtyři turisté stihli autobus v 11 hodin do Humpolce a my ostatní jsme si vychutnali výborný oběd v místní restauraci.
Do Humpolce jsme se vraceli autobusem v 12,14 hodin. Díky slunečnému počasí, se který jsme ani nepočítali, jarní přírodou a především kouzelnými studánkami, můžeme konstatovat, že se dnešní vycházka vydařila. Autor článku: Zdenka Kordovská, foto: Pepa Sýkora. Od začátku roku ušlých 121 km, účast 413 osob.

Z Opatova do Dušejova

28.03.2024 , ušlá vzdálenost: 12 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 22 osob.
Trasa:
Přesto, že počasí ráno moc slibně nevypadalo, sešlo se nás u autobusu 22 turistů. Odjeli jsme v 7,44 hodin přes Pelhřimov do zastávky Opatov rozcestí. Odtud již pěšky do obce Jankov. To je malá, hezky upravená vesnička, která mě zaujala mimo jiné tím, že má celý střed vydlážděný žulovými kostkami. Za Jankovem jsme odbočili na polní cestu. Bylo zde plno bláta, ale naštěstí to byl jen krátký úsek. Další trasa už vedla po zpevněných cestách. Prošli jsme Miličovem do Hojkova a dál přes osadu Větrov k bývalému kamenolomu Boršov. Zde se již od roku 1892 těžil biotitický granodiorit, hlubinná vyvřelá hornina s vysokým podílem křemene, podobná žule. Nyní se již řadu let v lomu nepracuje, ale pozůstatky po těžbě jsou zde vidět na každém kroku. Z vyhlídkových míst je krásný pohled na průzračnou hladinu, ve které se odráží okolní skály. Po prohlídce lomu jsme pokračovali do Dušejova, odkud nám jel autobus na Pelhřimov a domů.
Celou cestu nás provázelo sluníčko, nad hlavami vyzpěvovali ptáci a ze zahrádek nám kývaly na pozdrav rozkvetlé jarní květiny. Krásný den. Autor článku: Zorka Trtíková, foto: Pepa Sýkora, Viktor Rozvoda. Od začátku roku ušlých 112 km, účast 391 osob.

Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově

21.03.2024 , ušlá vzdálenost: 4 km,
vedl: Marie Koutová
účast 18 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 21.března 2024 byl první jarní den. Počasí tomuto datu odpovídalo a my jsme se rozhodli navštívit Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Návštěvu nám tam domluvila Marie Koutová a tak jsme ráno v 8,45 hodin v Humpolci nasedli do autobusu a vystoupili v Pelhřimově u nemocnice. Odtud jsme cíl naší cesty měli blízko. Muzeum se totiž nachází v historické věži Jihlavské brány, kde má svůj domov. Jedná se sbírku ojedinělou tím, že jinde na světě není v takovém rozsahu nic podobného k vidění. Sbírky jsou umístěny v pěti podlažích věže a v nedaleké zahradě. A tak jsme se dali do výstupu po nevíme kolika schodech do prvního podlaží, kde na nás už čekal pan průvodce. Řekl nám něco o vzniku muzea a několik zajímavých příběhů spojených s hledáním a stěhováním exponátů. Jelikož se jednalo o exponáty obří velikosti, historky byly veselé. Viděli jsme tam opravdu zajímavé věci. Po prohlídce uvnitř věže jsme přešli pár set metrů k řece a tam hned byla zahrada, kde stál ohromný proutěný mamut. Také jsme se u něho vyfotili, protože kde jinde se v dnešní době vyfotíte s mamutem? V zahradě bylo i několik jiných exponátů, např. krokodýl, sova, obří konvice a hrnec. Malé dřevěné posezení nám posloužilo k odpočinku a pogratulování dvěma Josefům (Andělovi a Sýkorovi) hodně zdraví k svátku. A tam nás čekala poslední část prohlídky nazvaná Zlaté české ručičky. A opravdu, ručičky, které dokázaly vyrobit tak nádherné věci ze sirek, špaget, těstovin, z hlaviček zápalek, byly skutečně zlaté. Naše prohlídka končila v 11,45 hodin. Jelikož za 10 minut nám jel autobus od nemocnice do Humpolce, většina turistů již odjela domů. Několik jich ještě zůstalo na dobré posezení s kávou a zákuskem a odjeli za hodinu. Původně plánovanou vycházku k rybníku Stráž jsme tady z časových důvodů odložili na jindy.
Jelikož většina z nás v tomto muzeu ještě nebyla, díky Marii Koutové jsme mohli obdivovat šikovnost ale hlavně trpělivost lidí, kteří dokázali vyrobit takové krásné věci z výše jmenovaných surovin. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 100 km, účast 369 osob.

Z Humpolce do Kejžlice

14.03.2024 , ušlá vzdálenost: 9 km,
vedl: Pepa Sýkora
účast 29 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 14.března 2024 se konala celorepubliková akce "Chodíme pro mozek," které se zúčastnili i členové našeho zapsaného spolku Turisté Humpolec. Počasí bylo docela slibné a tak se na autobusové zastávce Stromovka sešlo 29 turistů. Vedoucí Pepa Sýkora nás seznámil s trasou a v 8,00 hodin jsme vyrazili na cestu kolem Penny marketu, dál k závodišti Dusilov a k rybníku Hadina. U závodiště měl momentálně rozloženy stany cirkus, tak jsme je minuli a udělali si malou zastávku u nedalekého odpočívadla. Pogratulovali jsme k svátku a narozeninám Pepovi Sýkorovi, Helence Staré a Oldovi a Miládce Farkašové. Cesta nás vedla dál po cyklostezce kolem rybníka Hadina, v jehož hladině se odrážel okolní břeh a také slunce, vykukující mezi mraky. Pokračovali jsme přes osadu Hadina do mírného kopce k Čejovu. V Čejově jsme obdivovali již krásně kvetoucí bledule, sněženky, krokusy, petrklíče a vše bylo veselejší s blížícím se jarem. Míjíme Čejov a cestou máme druhou krátkou odpočinkovou pauzu na odpočívadle u křížku. Na další cestě překračujeme Pstružný potok s divokou vodou a blížíme se k Budíkovu. Jako vždy v tomto kraji, tak i dnes nás na obzoru bedlivě sleduje silueta vzdáleného hradu Lipnice nad Sázavou. A už jsme u první chalupy v Budíkově. Zde nás udivuje na trávě krásný kamenný model naší republiky, název obce, tvar slunce a měsíce a směrovník. Prošli jsme částí vsi a zkratkou mezi poli se dostali na silnici nedaleko Malého Budíkova. Odtud nás dělil už jen kousek do cíle naší dnešní trasy, do restaurace v Kejžlici, kde jsme měli rezervované stoly a oběd. Po výborném obědě jsme odjeli ve 12,55 hodin autobusem do Humpolce.
Dnešní výšlap byl vlastně poslední zimní a významný tím, že jsme svou účastí v celorepublikové akci udělali něco pro své zdraví, jak pro pohyb, tak pro mozek. Podle kalendáře příští čtvrtek už bude jaro. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 96 km, účast 351 osob.

Výstava kamélií zámek Rájec nad Svitavou

07.03.2024 , ušlá vzdálenost: 2 km,
vedl: Zorka Trtíková
účast 49 osob.
Trasa:
Ve čtvrtek 7.března 2024 jsme uskutečnili první z našich letošních plánovaných zájezdů. Zájezd se týkal výstavy kamélií v zámku Rájec nad Svitavou a návštěvy barokního kostela Jména Panny Marie v obci Křtiny. V chladném ránu v 7,00 hodin se nás sešlo na zastávce u pošty 49 turistů. Dobře naladěni a s příjemným panem řidičem jsme se vydali na cestu po dálnici směrem na Brno. Obloha byla zatažená, venkovní teplota ukazovala několik stupínků pod nulou ale čím více jsme se blížili k Brnu, tím bylo jasněji a dokonce vykouklo i sluníčko. Asi v 9,00 hodin jsme dojeli do cíle cesty, k zámku Rájec nad Svitavou. Dnešní vedoucí Zorka Trtíková nás seznámila s programem. Jelikož prohlídka zámku byla plánovaná až na 10,15 hodin, nejprve jsme si šli prohlédnou asi 500 metrů vzdálené skleníky s kaméliemi, které měly už otevřeno. Ve sklenících byly tisíce nádherných, červeně, bíle a růžově kvetoucích kamélií. Kamélie jsou mrazuvzdorné zimní rostliny, které kvetou pouze přes zimu. Na jaře odkvétají. Většina běžných odrůd kamélií vydrží krátkodobě i teplotu od -6°C až do -20°C. Jejich odolnost vůči nízkým teplotám je v popředí zájmu mnohých šlechtitelů. V našich středoevropských podmínkách ale zatím mnoho dlouhodobých úspěchů zaznamenáno nebylo. Po prohlídce skleníků jsme se vrátili kousek zpět do zámeckého parku, kde jsme si v otevřené restauraci mohli dát kávu se zákuskem. V 10,15 hodin nastoupila první skupina k prohlídce zámku a v 10,30 hodin hned druhá. Státní zámek Rájec nad Svitavou je rokokově klasicistní zámek francouzského typu z 18. století, který svým stylem připomíná paláce Ludvíka XVI. Bylo zde také natáčeno několik dílů televizního seriálu Četnické humoresky. Na Moravě je to ojedinělá zámecká stavba. Uvnitř nás překvapily přepychově vybavené interiéry knížecí rodiny Salmů. Jsou zde bohaté sbírky, z nichž nejvíc vyniká kolekce orientálního porcelánu, grafik a křišťálových pohárů, jejíž velkou část vytvořili proslulí brusiči drahých kamenů na pražském dvoře císaře Rudolfa II. Zámecká knihovna s více než 60 000 svazky patří k největším zámeckým knihovnám v České republice. Ke kuriozitám také patří největší česká sbírka kamélií v zámeckém zahradnictví, která vykvétá každou zimu a v současné době zdobí všechny zámecké sály a pokoje. Ve všech pokojích zámku jsou květiny překrásně naaranžovány, což svědčí o velikém umění českých zahradníků. Tisíce květin a všechny jsou živé. Po prohlídce té krásy jsme ve 12,00 hodin vyjeli na oběd do Zámecké restaurace ve Křtinách a od 14 hodin byla prohlídka barokního kostela Jména Panny Marie. Průvodcem nám byl páter Metoděj, který také nějaký čas působil v klášteře v Želivě. Městys Křtiny jsou jedno z nejstarších poutních míst a barokní kostel byl postaven podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho. Patří mezi Santiniho vrcholná díla a je nazýván Perla Moravy. Na hlavním oltáři chrámu je umístěna gotická socha Panny Marie Křtinské. Dle Santiniho návrhu byla v roce 1718 započata přestavba kostela s dominantní kupolí vysokou 30 metrů. Jedná se o Santiniho největší stavbu na půdorysu řeckého kříže a kostel je odborníky označován za nejkrásnější barokní stavbu v ČR. Chrám je vyhlášen národní kulturní památkou. Měli jsme možnost si také prohlédnout a poslechnout nové varhany, ve kterých v současné době je 1188 píšťal. Po prohlídce vnitřku chrámu jsme si venku na nádvoří ještě prohlédli a poslechli krásnou zvonkohru, která je umístěna v kryté chodbě, skládá se ze 33 zvonů a může hrát až 7 melodií. Zvonkohra hraje 2x týdně v sobotu a v neděli. Prohlídka skončila v půl čtvrté a jelikož se hodně ochladilo, zrušili jsme cestu do Rudice, sedli do autobusu a vydali se na zpáteční cestu domů. Doma jsme byli v půl šesté.
Viděli jsme nádherný zámek, plný překrásných naaranžovaných květin, skleníky plné rozkvetlých kamélií a jeden z nejkrásnějších chrámů v ČR ve Křtinách. A za to všechno moc děkujeme Zorce Trtíkové a také panu řidičovi, který nás v pořádku dovezl tam i zpět. Nemělo to chybu. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 87 km, účast 322 osob.

Ze Skály do Kamenice

29.02.2024 , ušlá vzdálenost: 11 km,
vedl:Jarka Matějů
účast 24 osob.
Trasa:
Jako minulý čtvrtek, tak i o tomto výšlapu nebylo počasí nic moc. I když tento čtvrtek 29.února 2024 byl přeci jen něčím významný a sice tím, že se toto datum opakuje pouze jednou za čtyři roky. Letos byl totiž přestupný rok. Na autobusové zastávce u polikliniky se v 7,14 hodin sešlo 22 turistů a naším cílem byla zastávka ve Skále. Tam jsme, na schodech ke kostelu, chvilku počkali na autobus od Havl.Brodu, protože přijely další dvě kamarádky. Tak nás bylo celkem 24. Obešli jsme kostel ve Skále a vydali se zkratkou k rybníku Kachlička. Míjeli jsme mnoho hezky upravených chatek, prošli jsme podél potůčku, kde je studánka se zázračnou vodou. Voda ovšem není pitná a tak jsme se ocitli na hrázi rybníka Kachlička. Míjíme dřevěný rozcestník a brzy procházíme vesničkou Splav. Tam už je vidět léta rozestavěná budova staré školy ve Zdislavicích. Projdeme vesnicí a pokračujeme luční cestou k Boňkovu k samotě Dvůr. Tady se počasí trošku pohoršilo, začalo mrholit ale stále se šlo dobře. Prošli jsme nádhernou dubovou alejí kolem rybníka U Dubu, kde rostly z obou stran cesty ohromné duby. Následovala soustava rybníků k Rybárně poblíž Herálce po MTZ. Tady jsme míjeli trosky hrobky rodiny Milner-Fugner, na které jsme se mohli podívat pouze z dálky, jelikož je tam zakázán vstup. Po MTZ jsme dále došli k přírodní památce Kamenický rybník, což je evropsky významná lokalita, týkající se hlavně vodních rostlin. To už se pomalu blížilo poledne a my jsme přicházeli do Kamenice, kde jsme v Restauraci na venkově měli objednaný boršč. Někteří turisté si dali klobásu a tak jsme si v příjemném prostředí všichni pochutnali. Jelikož bylo dost času, někteří turisté šli ještě do Plačkova. My ostatní jsme ve 12,33 hodin odjeli vlakem do Humpolce.
Byla to hezká procházka, pro některé turisty neznámým terénem, za kterou děkujeme Jarce Matějů. Počasí nám také docela vyšlo a po obědě dokonce svítilo sluníčko. Ale to už jsme byli doma. Škoda, že nevysvitlo dopoledne. Autor článku a foto: Alena Lejtnarová. Od začátku roku ušlých 85 km, účast 273 osob.